Pokud Brusel přináší pouze nesmyslné normy, omezuje svobodu jednotlivce, přiváží do Evropy migranty, pak se nemůžeme divit, že to EU rozloží, když vládne v Evropě neomarxistická sebranka. To nemá s nacionalismem žádnou souvislost.

Já bych si dovolil to vidět poněkud jinak, ikdyžv tom žádný, tedy ani nostalgický nacionalismus nevidím. Podle mne jde o to, že v celé Evropě (s výjimkou Švýcarska) sílí snahy o návrat do doby před schválením Lisabonské smlouvy a s tím spojený návrat suverenity jednotlivých států. Občané jsou sice ochotni v určitých konkrétních případech se malé části suverenity vzdát (terorismus a pod), chtějí o tom však rozhodovat sami. Nesnášejí již jakýkoliv diktát, ani ten unijní. Vyhlídka Evropy, aby k něčemu byla, je v návratu do doby EHS. Návrat k době, kdy neúspěšní politici jednotlivých států zůstávali doma a neškodili ostatním evropským zemím. Jména si dosaďte sami. Když toto spojíme s obecným názorem velkého množství občanů jednotlivých zemí, který odmítá volnou soutěž politických stran jako nedemokratického nástroje vládnutí, volnou soutěž, která sebou nese mnohem víc problémů než užitku, zejména je-li spojena s volebním systémem podle zásad poměrného zastoupení,

jsme hned tam, kde nechceme být. Tedy my, odmítači EU v podobě po schválení LS.

Ono snad ani nejde o to, jestli EU ano nebo EU ne, ale o to JAK! A na to bohužel Juncker a spol. neumí řadovým lidem odpovědět. Tedy vlastně umí. EU tak, jak řeknu já! I proto Británie odešla a je bohužel smutné, že země EU nereagují a stále nechávají všechno tak, jak bylo, včetně toho blázna Junckera ve vedení Evropské komise.

Ono to bude asi tím, že jak EU, tak i mnoho evropských států vedou amatéři a neúspěšní politici. Jejich vztahy (mezi politiky a jejich mateřskými politickými stranami, které ve státech vládnou) jsou natolik provázané, že je nutno přistoupit k pro ně bolestnému, ale zásadnímu návratu a zrušení Lisabonské smlouvy jako takové. Ke změně politických systémů, které jsou založeny na volné soutěži politických stran a následné absolutní moci politických stran nad občany dojde tak jako tak. Je to jen otázka času.

Termín nostalgický nacionalismus není výstižný. Lidé prostě vzpomínají na poměry kdy lecos fungovalo tak jak mělo, i když materielně to byla pochopitelně doba minulá. Psychologové říkají, že člověk má mít v první řadě rád sám sebe, aby byl vstřícný i k ostatním lidem. Nacionalismus neznamená nic jiného, než že vidím nejdříve potřeby svého státu a až pak těch ostatních. Zdravé sobectví je základem přežití všeho živého. Ve sportu také fandím podle kdo hraje své rodině, svému městu, své zemi, pak Středoevropanům, pak Evropanům, pak Američanům.

Ještě k tomu odsouzení zločinů: Vše je už historie a národy mají tendenci si své dějiny idealizovat. Mongolové fandí Čingischánovi, Italové Cézarovi, Francouzi Napoleonovi, Češi Žižkovi atd - a ti všichni byli úspěšní v tom jednom - hlavičky nepřátel šmik....

Napište mi pár příkladů co fungovalo. Děkuji. Jinak nacionalizmus jak ho popisujete není opravdu nic zlého. Jenom má bohužel tendenci, i díky politikům nadbíhajícím všemu možnému, se ve zlé obrátit, a to nejprve dovnitř a pak i navenek. Takže jestli opravdu dojde k rozpadu EU, jak si to přejí komunisti, Klaus a další proruští fandové, tak se máme na co těšit.

..."Až do konce druhé světové války – po celá staletí – spolu evropské státy válčily. Teprve EU tomu učinila přítrž."

.

Víte, rozumím tomu, že EU vznikla z potřeby a touhy zabránit dalším válkám kontinentě. Ale nevím, zda tomu "dokonavému učinění" věřit. Vzhledem k současnému vývoji mi zní trochu nadneseně. Co je 60let je z hlediska historie - "přestávka na svačinu"? Bojím se, aby se "konec válčení" neukázal jako formalistická filipika: evropské země mezi sebou nebudou válčit, protože jako národní státy přestanou existovat! Inspirováno Amerikou! Jenže sjednocené státy severní Ameriky střeží své vnější hranice neoddiskutovatelně bedlivě, zatímco Evropa své hranice velkoryse přehíží. A tak tuším na konci současného evropského činění otazník. /

To je ale dost mimo zamrzlé v 50 letech McCarthysmu zaměřenému na Ruskofobii (v 50 letech sice oprávněně) a ani nezmínit nebezpečí největší - neomarxismus, odstup od křesťanství a nástup islamismu. A paní Judy Dempseyová je už úplně potroublá. Evropa aby se nerozpadla potřebuje přesný opak - víc demokracie = zpomalit integraci, ani dvourychlostní Evropu a hlavně rozumné vedení bez neomarxismu. Potom nebudou mít lidé důvod na EU plivat.

Pane Macháčku zdá se mi,že se zařazujete mezi lidi,kteří straší Ruskem a tento názor staví jen na domněnkách a konstrukcích co by kdyby.Jestli vlastenectví a hrdost na příslušnost k nějakému národu, je nacionálismus tak, celá 90 léta jste v y novináři a politici vzývali nacionalismus.

Nevím, proč je nutné stále dokola opakovat: jste v rubrice Monitor, v níž pan Macháček monitoruje přední anglickojazyčná média, především psaná, a čtenářům zprostředkuje obsah článků, které z nějakého důvodu stojí za pozornost.

Fakt, že přední média neodrážejí velmi silný vliv neomarxismu vc současné Evropě a jeho desktruktivní vliv na evropskou společnost, je hodně podstatná informace. Příčiny jsou nejméně trojí: 1. Mnozí autoři jsou sami neomarxisté až do morku kostí (zde J. Dempseyová). 2. Někteří autoři nemají dostatečný vhled do problematiky a její znalost (to je typické, když o EU píší Američané), anebo naopak nemají odstup (pro stromy nevidí les), aby poznali kauzality. 3. Z politické korektnosti, nebo obavě o neotištění, se raději této problematice vyhnou. Sem možná patří i Gideon Rachman. 1, 2 i 3 jsou ale špatně.