Spíš se čím dál tím více rozevírají nůžky mezi těmi "sportovními", kteří se do všeho nadšeně vrhají, možností je spousta, jsou čím dál tím silnější, mrštnější, šikovnější, a těmi "nesportovními", kteří v tom zaostávají, tím pádem je to s nimi čím dál tím horší, a při pokusu o změnu tvrdě narazí (viděl jsem nešťastnou holčinu, kterou matka v dobré víře přivedla na sportovní gymnastiku, nebo chlapce, kterého rodiče poslali do fotbalového klubu, aby "to vyběhal" - přišli jednou...) Naše děcka byla naštěstí vždy ta sportovní, mohli zdlábnout co chtěli a byli jak lunt.

Přikázat, zakázat, zregulovat.

Ona to zadna tragedie nebude. V puberte, kdyz vyrostou za rok o 20 cm, zhubnou. Az se jim zacnou zapalovat lejtka, tak s tim neco udelaji. Hezka spoluzacka je dobra motivace pro nejaky ten sport.

Z malého tlusťocha jsem o 20 cm vyrostl za prázdniny mezi prvákem a druhákem střední školy. A jelikož jsem generace co k počítači přičichla až po čtyřicítce, stravovala se jak bylo tehdy normální tak dnes to nebude jen těmi svačinami a počítači. Kolik rodičů dnes nechává děti, pokud by chtěli, chodit samotné "ven"? Strašně málo, ani do školy jich moc nechodí pěšky - rodiče je vozí a zdůvodňují to jejich bezpečností. Obyvatel za těch cca padesát let moc nepřibylo takže obavy vyplývají jen z informovanosti o každém úchylovi snad v celé EU zatímco dříve taková informace nepřekonala mnohdy hranice okresního města.