Tak trochu upřímněji: dříve stačilo mávnout na kolemjdoucího číšníka a pokud zrovna neměl plné ruce, tak k Vás zkasíroval takříkajíc v letu. Dneska když mu oznámíte, že chcete platit, tak prostě musí zpátky za pult, vyjet si účtenku, pak s ní jít k Vám a potom jste teprve mohl platit. To samozřejmě nezačalo platit až s EET, ale už dříve, kdy se začaly vyžadovat všelijaké pokladny a úplně původně to platilo u podniků nižších cenových skupin.

U podniků vyšších cenových skupin pak bývalo dobrým zvykem, že byl na place vrchní, kasírující číšník, který řešil veškeré drobné nedostatky obsluhy a také byl v okamžité pohotovosti na požadavek placení. Toto se ale začalo postupně rušit už dávno, ještě před rokem 1989, protože představa někoho "nic nedělajícího" byla pro pracující lid naprosto nepředstavitelná.

A to je takovy problem si dojit k pokladne ? Pripadne nechat penize na stole a odejit ?

To jen někteří lidé z nadbytku řeší hlouposti a ještě o tom napíší článek.

Hraji s nimi takovou hru. Když chci platit, stanovím dýško na 20%. Za každou minutu čekání odečtu procento. Většinou je pak trinkgeld kolem 10%, v centru Prahy v polovině případů nulové. Obsluze to při placení samozřejmě oznámím. Většinou to berou s úsměvem, asi je v centru platí královsky.

Ještě dodám - s výjimkou Slavie, tam je standard platby do tří minut!

Jak to čtu, tak je jasné, že v Praze jsou restaurace na prd.