Proč si tito svinitelé kolejí, vlakového podvozku a celého okolí prostě neuvážou šutr na krk, bójku na nohu a v klidu se nehodí rybám?

Moje nejdelší mrtvola měřila 141 metrů od místa rozstřiku hlavy o pražce (tvar trychtýře mozkové tkáně a kousíčků lebky cca šest metrů dlouhý ve směru jízdy vlaku) po pravou botu, která se nacházela sedm metrů od protisměrné koleje mimo trať na náspu čtyři metry vysokém. CCa čtyřicet metrů daleko leželo samotné tělo, bez jedné nohy, z hlavy zůstane jen kůže s očima, bez ruky, krásně vyvrhnuté, hrudník namísto páteře, střeva jsou na podvozku lokomotivy a jsou drážními hasiči splachované až v depu, kolikrát už je to přischlé a musí se to škrábat špachtlí.

Na místě není krev. Žádná. Ta rána to nějak udělá, že prostě žádné krvavé stopy nejsou, ani poházené flaksy nekrvácejí.

Našel jsem části lebeční kosti, horní patro huby ale bez zubů, lýtkový sval hotový exemplář pro mediky na studium, pak další části tkáně ale čert ví co to bylo, jak napsal doktor...

...byla osoba "rozhmožděna" vlakem. Každopádně pro mě pakárna, byl únor, asi stupeň nad nulou a to maso už bylo zmrzlé, když jsem to začal uklízet na hromadu pro hrobníka, takže jsem měl za chvíli zcela zmrzlé ruce. Byl jsem ve službě sám, bylo navečer a musel jsem spíchat, bo baterku jsem neměl. Ta se nabíjí přes den pro noční. Prostě luxus.

Jeho kreditku jsem našel asi na sto metrech na sedm kousků a stejně ne celou, ale stačilo, když jsem operačnímu složil rodné číslo. Prachy, co měl ten debil u sebe, byly zavěšeny i na stromech kolem. Našel jsem přes dvacet tisíc ale pochybuju, že všecko. Ke konci už jsem viděl tak tři metry daleko. Tak dlouho, jak tehdy, jsem na takové ohledačce nikdy sám nebyl. První dojeli hasiči už za tmy z šedesát kilometrů vzdáleného depa a když si ověřili, že ohledačku mám hotovou, začali splachovat hadicí drobné sračky mezi kameny. Když ještě něco našli, snesli to na hromadu.