Tento guláš je snad jediné jídlo, ze kterého programově vybírám nejdřív zéli. :-)

Takže nakonec klasika, jedno z kterého regionu c.k. monarchie, které se vzájemně inspirovaly a doplňovaly, co se týká nejen vaření. Žádné novoty z ideálů " správné výživy " současnosti.

Právě jsem byl na návštěvě u přátel, manželů maďarsko-moravské národnosti. Ďurika, kterak říkáme Jiřímu z Budapešti těžce nese rozmočený český knedlík, který se mu lepí na patro ústní dutiny. Také to nesnáším a u nás na Moravě moje babička i matka vařily k tomuto guláši bramborové noky a nebo se podává kompaktnější houskový knedlík. Tím bych chtěl upozornit na to, že i v tom je rozdíl mezi Českou a Moravskou kuchyní, které autorka článku háže do jenoho hrnce a dělá z toho český Eintopf. Podle rodilého Maďara je ten recept správný a on tam dává také česnek. U nás na Moravě tam dáváme ještě bobkový list a nové koření a je to senzační. Vrcholem drzosti je, když nám v restauraci dají do hotového guláše kyselé zelí. Je to poznat, že se to nevařilo společně.

Kterou Moravu máte na mysli? Tu která byla součástí Rakousko-uherské monarchie a všechno, včetně jídel, se tam prolínalo? Pokud tu Moravu a i ty Čechy, tak opravdu nemá smysl dělat rozdíly. To by se poté ozval každý, kdo má babičku, že ho uráží, že tam není zmíněna právě jeho babča a je strkaná do jednoho původního rakouskouherského společného hrnce.

Cožpak jde segedín bez česneku? Děláte si legraci? U nás se bez stroužku česneku segedín nevaří, ale mám pocit, že je v článku stejně napsáno slovo "můžete dochutit", tedy je myšleno i na odpůrce... Ovšem bez toho by nebyl segedín segedínem!

Česnek do segedínského guláše nepatří.