Dekadence, úpadek a hrůza když jsem si přečetl slovní hodnocení na vysvědčení žáka Davida Bendy, píčelka neumí psát psacím písmem - tak to sesmolila strašným způsobem - jaký je to rozdíl proti krasopisně napsanému vysvědčení pana Ferdinanda Peroutky o 110 let dříve ?!?!?!

No, až si téhle fotky vysvědčení s kompletními osobními údaji všimne ÚOOZ, tak asi redaktory přejde smích.

Ale dnes, počítám, už by si žádná píčelka netroufla napsat "... kamarádský chlapec", protože co kdyby se zrovna to stvoření cítilo osobou 13 pohlaví a tak brutální oslovení by na něm nechalo doživotní následky.

Autorka článku L. Zídková píše o desetitisících českých dětí a popisuje zkušenosti ze dvou škol v jádru Čech. Pozapomněla, že máme i tisíce moravských dětí, které žijí a učí se na Moravě. I na tomto příkladu je vidět, jak záludné (neurčité) může být slovní hodnocení. Abstraktnější hodnocení číslovkami může být užitečnější.

v USA dávají písmenka místo známek...ale jen jednotlivá, ne jako u nás...:o)

Tak tomuhle nevěřím.Špatná známka je trest?A co třeba motivace?Tohle nevidím jako dobrou motivaci pro budoucí život.V zaměstnání taky budou hodnoceni.A za dobrou práci také lépe ohodnoceni.Tyhle metody mi připadají jako izolace v nějaké růžovoučké bublince,kde je vše ideální.Možná tak do třetí třídy by se dalo něco vymyslet,ale pak už normální známky.Ono stejně nejvíce záleží v jakém prostředí dítě vyrůstá doma.Pokud to nestojí za nic,tak to žádná škola ani učitel nedožene. A jako rodič si dokážu se svým dítětem v klidu nad vysvědčením sednout a rozebrat co se asi dalo a bude dát zlepšit.Určitě ho do žádného stresu ani traumat dostávat nebudu.Tohle žádná škola suplovat nedokáže a ani by neměla.Kvalitní škola s kvalitními pedagogy nepotřebuje žádné inovace v podobě slovního hodnocení.Já měl u obou dětí problém,tak jsem je ještě na nižším stupni převedl jinam a tam už bylo vše v pořádku až do deváté třídy.

AUTORCE:

A co se takhle podívat do Waldorfských škol, kde hodnocení bez známek funguje normálně a už desítky let?

Nevím, nevím. Bojím se, že s tímto přístupem se ze škol stanou žvanírny a tlachárny, kde se bude diskutovat o nesmrtelnosti chroustů. Vypadá to velmi "in", ale život vždycky "in" nebývá. V rodinné kronice máme založeny kondolence k úmrtí pradědečka v r. 1945 (byl vcelku známý muzikant). Psali: úředník z magistrátu, pradlena, hokynář, doktor, řezník... A i ti nejméně vzdělaní měli pěkný, čitelný rukopis a text byl bez hrubek.

Tohle je ideologická agitka pro určitý typ škol. Podle dlohodobých zkušností je pro vzdělávání nejdůležitější rodina, pak dlouho nic, pak osobnost učitele, pak zase dlouho nic a nakonec školní systém. Jestli se ve škole rozdávají klasické známky nebo ne je z dlouhodobého hlediska pro vzdělávání irelevantní. Samozřejmě, že známky o vzdělávání něco vypovídají, neříkají celou pravdu, ale vypovídací hodnotu mají. To že nic nevypovídají je čistá, ideologicky zabarvená, lež. Děti z rodin kde mají tradici ve vzdělávání a kde je podpora rodiny, na tom budou vždycky lépe a budou se lépe vzdělávat než děti která tuto podporu nemají, ať chodí do jakékoli školy. A nakonec jen uvedu, že nejspolehlivější ukazatel budoucí úspěšnosti dětí ve vzdělávání je nejvyšší dosažené vzdělání matky, nikoli jestli ze školách známkují nebo ne.

Souhlas