Tento týden jsem se ve švédském tisku poprvé dozvěděl, že Severní Korea nemá „režim“ nýbrž vládu, jsem zvědavý jak dlouho. Nicméně s novým ministrem zahraničí za velkou louží, který se s Donem shoduje v poněkud opovržlivém pohledu na jadernou smlouvu s Iránem, se zdá, že je jen otázka času, kdy se začne bombardovat Teherán. S takovou perspektivou před očima se dá těžko očekávat nějaká sebevražedná odzbrojovací ochota Severní Koreje. Těžko hádat, co na to neutrální švédská diplomacie, když jsou jednání tajná. Mohli by SK pod rukou prodat pár protiletadlových raket a pak případně půjčit Jižní Koreji pár stíhaček (za mírný poplatek), aby se udržela diplomatická rovnováha neutrality.

Jen tak pro jistotu, bych chtěl zdůraznit, že nemám nejmenší tušení o obsahu jednání a jsem si vědom, že Švédsko nemůže prodávat zbraně stranám, které jsou oficiálně ve válečném konfliktu jako SK a NK, a pokud by něco dostali v rámci dodávek náhradních dílů, tak by si to museli poskládat sami podle návodu ala IKEA. Takže netřeba na mě posílat nějakou speciální jednotku, protože nic nevím a jsem ochoten cokoliv odvolat.

Ze všech objektivních událostí je bohužel zřejmé, že opatření jaderných zbraní a jejich raketových nosičů byla jediná cesta, jak si zjednat respekt a vynutit cestu k jednání a mírové smlouvě. Jinak KLDR skončila jako Libye nebo Sýrie, s milióny mrtvými po invazi USA, Británie a Francie.

Bezva ... až na to, že nebýt jejich jaderných zbraní, nebylo by třeba žádné jednání o mírové smlouvě.

Jsou to ale paradoxy, pane Vaněk... :-)