Ve škole bylo mnoho času ztrátového, většinu škol po té, co se ukončila základní a dvouletka ekonomka, byla studována dálkově, i VŠ. Ostatně soudím, že psaní všemi deseti a naslepo byla ta nejlepší investice našeho školství. Bez této dovednosti nebylo možné zvládnout VŠ. A do školy jsme chodili jednou měsíčně na pátek a sobotu. A na zkoušky samozřejmě.

No jo, škola má hlavně naučit se učit samostatně - a to bez domácích úkolů nejde.

Z praxe vím, že na VŠ technického či přírodovědného směru měli nezřídka velké potíže premianti, co měli na střední škole jedničky odshora až dolů, neboť byli nadaní a s dobrou pamětí a pochytali všechno ve vyučovacích hodinách a domácí úkoly spíchli o přestávce nebo pod lavicí v nějakém nenáročném předmětu. Jenže tohle na VŠ dokážou už jenom géniové, nikoliv obyčejní premianti, kteří se předtím nepotřebovali moc učit a tudíž se nenaučili soustavně učit, biflovat, dřít a hlavně cpát si do hlavy souvislosti a pochopit.

Musím ovšem dodat, že jsem maturoval před půlstoletím ...

Jsem mladší (maturita před 30 lety), ale měl jsem přesně ten problém, co jste popsal. Jen ne na VŠ, ale ve třeťáku na gymplu. Musel jsem se naučit učit... byla to krušná zkušenost.

A díky tomu jsem udělal VŠ.

škola nemůže v době výuky vše všechny děti naučit. Rodiče jsou také zodpovědni za vydělání svých dětí a nemají pištět:"jak to že je škola vše nenaučí, přece se nebudu doma svým dětem věnovat já, to není moje práce ...".

Asi tak ... :-)

Pokud pomineme naše různá ideologická východiska, mohli bychom se možná shodnout na několika faktech:

Domácí úkoly nemohou být součástí celkového hodnocení, protože výkon rodičů (kteří to za dítě mohli či nemuseli napsat) nemá být součástí známky.

Úkoly mají sloužit k upevnění učiva, které žákovi ještě moc nejde. Pokud žádá učitel stejný úkol celé třídě, tak je pravděpodobné, že ti nejslabší na něj nemají a pro nejlepší je zbytečný. Proto by byla vhodná určitá míra individualizace.

Domácí úkol (podobně jako písemky a zkoušení) nemají být za trest - má jít o zpětnou vazbu pro učitele, zda je příslušná látka již zvládnutá a zafixovaná. Proto je nutné domácí úkol také zkontrolovat, ne jen potihnout jeho nedonesení. To mimochodem automaticky redukuje množství domácích úkolů, protože při třiceti dětech ve třídě oprava ukolu na pět minut trvá půl hodiny a učitel si proto rozmyslí je zadávat zbytečně.

už vidím jak učitel připravuje pro všechny své žáky individuální úkoly :-D. Domácí úkoly mají sloužit k procvičení látky, děti co to v hodině nestihnou mají doma čas k pochopení, a třeba i za pomoci svých rodičů, sourozenců ... . A pokud látku nepochopí, pak má dodatečně pomoci učitel. A alespoň do určitého stupně, by rodiče měli být schopni pomoct svým dětem s látkou, minimálně u I.stupně ZŠ.

Proč psát ůkoli, fsecko se dá najýt na interfernetu.

Děti jsou přetěžovány. V 'práci' (včetně různých školních družin domácího učení a psaní domácích úkolů) stráví více čau než dospělí.

Trénovat učivo je třeba. Ve škole to nejde.

Jinak k tomu, co děti baví a nebaví: škola není kabaret a v práci jsou taky okamžiky zábavnější a méně zábavné. Pokud někdo programově neposlouchá a NECHCE nic vědět, tak ho to samozřejmě bavit nebude. Představa, že děti odhadnou, co budou jednou potřebovat, je směšná.

Kdysi jsem učil na ZŠ a fascinovala mne věta "ale já tomu nechci rozumět". Na jakoukoli opravu si objednám firmu (včetně výměny žárovek, budu přece manažer), auto vybere a bude řídit manžel, pravopis bude umět sekretářka a kontrolovat ji nemusím, kdyby něco, tak ji vyhodím.

Mimochodem ve stejné době označili žáci jako "zcela neužitečné" cvičné vyplnění zjednodušeného daňového přiznání...

Ještě horší je, když žák zdůvodní, že nepotřebuje vzdělání: Na co se učit, až skončím školu, táta mi koupí ze pět šlapek a ty mně uživí.

Pan Lapil zde napsal dost podstatnou informaci - spousta věcí se dá vyhledat, ale je nutné vědět, CO vyhledat. K tomu potřebujete matrici základních znalostí, do které doplníte znalosti vyhledané jinde. Pokud ty základní znalosti nemáte, dostanete se do situace, kterou vystihují slova jedné mé kolegyně o nejmenovaném žákovi: "Problém není v tom, že neví. Problém je v tom, že on ani neví, že neví."

Souhlas.

Když jeden ani neví, že neví, internet mu nepomůže.

Měli jsme špičkové základní a střední školství, takže je reforma nezbytná.

To dá rozum.

Takže konečně konec experimentů a návrat k tomu nejlepšímu, co ve školství fungovalo od 1.republiky ( nemluvím o rákosce ).

Jako spousta podobných problémů je to o míře a rozum. Nově získanou znalost či dovednost je třeba upevňovat. A k tomu slouží úkoly. Jen se nic nesmí přehánět. Ve škole pochopíte princip, doma si to procvičíte a zjistíte zda jste vše pochopili. A že paměťové znalosti je třeba upevňovat opakováním je snad také jasné, A že rodiče nemají čas ? Co to je za nesmysl ? První, kdo je za dítě zodpovědný je rodič.

To jste spadl z Marzu. Já osobně jsem toho ve škole pochopil zdá se mi jen málo, ale bylo to v různých období různé. Ke konci učitelé většinou jen diktovali a my jsme to jen z obtížemi stačili vůbec napsat a doma jsme to dost často ani nemohli přečíst natož pochopit smysl. Poznatek k domácím úkolům. Abych ty úkoly mohl vůbec napsat tak jsem se musel nejdřív naučit to co jsem se měl naučit již ve škole. Pak napsat úkoly a byl večer. Samozřejmě jsem to každý den nemohl dělat to bych se asi zbláznil a tak jsem některé dny nedonesl do školy žádné a byl za to odměněný pětkou. Vůbec nechápu co by mně měli naučit rodiče. To by se tu látku museli nejdříve naučit sami a pak se mně snažili to teprve naučit. I pokud by to tak dělali tak v součtu by ty úlohy trvaly vypracovat mnohem déle. Jak učit nevím, ale domácí úlohy by se měly určitě dávat v mnohem menší míře. V každé škole by se mělo alespoň hodinu za týden učit o tom, jak se má člověk sám doma učit.