Stalo se už pravidlem, že kritici jsou jinde, než diváci. Jsou tak hloupí kritici, nebo diváci? Kdysi se točila umělecky oceňovaná díla, která uchvátila i diváky. Film nejen bavil, ale i kultivoval vkus diváka. "Populární formou vzdělával." Neorealismus a "nové vlny" přinesly mnohé "umělecké" filmy jen pro intelektuálskou smetánku. Postmodernismus úpadek dovršil. Divák si zvykl na komerční šunt. Buď se dnes kritikou oceňují filmy, poplatné politické či aktivistické objednávce, nebo pak komerčně úspěšné divácké trháky. Divák si pak oceněný populární šunt ztotožní s kvalitou. Výchova k nevzdělanosti a nevkusu. Mnoha oceněným filmům nerozumí často ani kritika. Jinak by se už půl století nebádalo o smyslu mnoha filmů třeba nové vlny. Divák takové umělecké dílo často ani neshlédne celé (chybí-li dostatečně šťavnatá erotika, či násilí). Rádoby intelektualismus ve filmu se navíc často zcela rozchází se všeobecným úpadkem vzdělanosti i tradičních společenských a všelidských hodnot.

Děkujeme panu učiteli za přednášku, která nám připomněla potřebu všelidských hodnot, jen příště by to mohlo být, prosím, trochu kratší a méně nudné :)