Je nenormální když citelná menšina prosazuje své nepřirozené názory naprosté většině. Přírodou je dáno, že dvě ženy či dva muži nemohou být manžely. Stačí, že r.2006 jim premiér Paroubek pomohl k registrovanému partnerství a to tehdy přísahali, že o nějakém manželství v budoucnu nemůže být ani nápadu.

Je normální,že za manžele jsou považovány osoby různého pohlaví.Pokud se o totéž hlásí dvě stejné osoby,může to být ,,soužití",nebo něco jiného.Je dost zákonů upravujících tyto vztahy a vzájemná práva.

"Normální" bylo i to, že ženy neměly žádná volební práva. Že určité skupiny osob byly otroky nebo nevolníky jiné skupiny osob. Normální bylo kdysi kamenování za nevěru nebo řezání rukou za krádež. Myslím, že historie nám dává dostatek důkazů toho, že co je normální se v průběhu času mění a vyvíjí.

"Což souvisí jen velmi vzdáleně s názorem, jaký máme na manželství či na svazek dvou lidí obecně.

.

No jo, ale proč jenom dvou? Proč ne více?

A proč jen lidí? proč ne tvorů? Proč nemůže manželství uzavřít skupina několika žen a mužů? Proč nemůže manželství uzavřít člověk se svým oblíbeným zvířátkem? Nejsou tito diskriminováni? Kam až půjdeme v těch "právech" a "diskriminacích"?

Co je tak nepochopitelného na tom, že dva lidé, kteří navázali vážný vztah, chtějí tento vztah právně a symbolicky stvrdit?

Chápu tuto argumentaci pana Petráčka a je dobře, že se někdo (kdo je slyšet) dívá na věc i z odstupu a ne ze zajetí polarity dvou opačných názorů. Opravdu nepotřebujeme zákonnou ochranu úplně všeho a zvlášť ne samozřejmých věcí. Manželství, tedy existenci a roli manželství ve společnosti, nikdo nezpochybňuje. Nepotřebuje ústavní ochranu, stejně jako zvláštní ochranu nepotřebují třeba lidé nosící boty či konzumující chleba. Ohradil bych se ale proti odsudku "nárokové mentality". Jsem např. přesvědčen, že každý člověk má právo na život. Je to "nároková mentalita"?

Jako obvykle: rozdíl je v chápání termínu "právo", který je mnohými vnímán jako "nárok", ale tím není. Jistěže máte právo na život (nikdo vás o něj nesmí beztrestně připravit), ale nemáte nárok na život (nikdo vám nemůže zaručit, že budete počat). S ostatními právy je to obdobné.

Pokud budeme trvat na tom předpotopním přesvědčení, že účelem manželství je pouze a výhradně reprodukce života, v takovém případě bychom měli kontrolovat, zda každý sezdaný pár porodí do určité doby po uzavření manželství dítě. Pokud ne, měla by následovat anulace manželství, protože přece to slouží pouze pro rození dětí - pokud jej počít nemohou nebo nechtějí, proč by měli být v manželství? Pokud nám tato představa připadá absurdní, pak není důvod, proč by manželství nemohli uzavírat i osoby stejného pohlaví.

Takže bez ohledu na počet a pohlaví členů toho "manželství, že? A proč jen osoby? Proč si nemůže vzít bača svoji milovanou ovečku? nebuďme předpotopní a dejme práva všem a na všechno, ne?

Hlavní problém je v tom, že tady se jedná o salámovou metodu postupné destrukce tradiční společnosti. A rodina je jedním z cílů. Jako by nestačilo, že už tak je s funkčností rodin problém. Je to taktika neomarxistů. A lidé, kteří to dnes prosazují a tvrdí, že přeci o nic nejde a komu to ublíží nechápou kam to vede.

Snaha prosadit manželství osob stejného pohlaví, příp. možnost adoptovat děti dvojicemi stejného pohlaví - co je to jiného než snaha založit rodinu? Kdy to naši "ochránci rodinných hodnot" konečně pochopí? Vždyť oběma táborům jde o stejnou věc: o funkční rodinu.

Představme si, že se uzákoní, že manželé mohou být i dva muži/dvě ženy? No a? Myslíte si, že úřady/matriky budou zahlceny žádostmi o stejnopohlavní sňatky? V reálu to bude tak, že u prvního budou rozdychtění novináři a redaktoři bažící po senzaci. U pátého to už bude každému jedno. A stále bude platit, že 99 % manželství bude hetero. Otázka je, zda je nutné, aby stát soužití dvou lidí upravoval zákonem. Něco jiného je výchova dětí, sociální oblast atd. Ale proč musí ouřad vydávat "kvitanci" na to, že se dva lidé rozhodli žít spolu. Měla by to být ryze soukromoprávní záležitost.

Ešte je potrebné dodať, že nie každé manželstvo muža a ženy má za cieľ reprodukciu života, to je preukázateľné. Podobne je zrejmé, že homosexuálne osoby ženského pohlavia nezriedka mávajú svoje vlastné deti. A tretia pravda je, že registrované partnerstvo by malo postačovať, manželstvo nerieši žiadne ďalšie problémy homosexuálnych párov.

V posledním bodě bych odporoval. Za prvé, kdyby manželství neznamenalo nic víc než reg. partnerství, nebyl by důvod o uzákonění manželství pro LGBT usilovat. Za druhé, dvoukolejnost manželství a RP umožňuje úřadům jemně a v mezích zákona šikanovat. Např. v Olomouci se po zavedení reg. partnerství na radnici vyhradilo příslušným obřadům jen předsálí slavnostního sálu: nejde o manželství, tedy nejde o svatbu, tedy není zapotřebí slavnostního prostředí. Že to JE slavnostní okamžik pro sezdávaný pár, to ouřady pramálo zajímalo.