Těžko někomu dnešnímu vysvětlit emoce mladého člověka, který vnímá úpadek společnosti a bezvýchodnost okupovaného státu. Osobně jsem to také prožil. Jsem na film zvědavý, ale bál bych se vnášet do příběhu nějaké epizody, třeba topení štěňat. Společnost byla tehdy přeci jen dost jiná.

"

o činu, který dodnes budí respekt"

.

Pokud má někdo respekt vůči lidem, kteří dokázali za války riskovat své životy i životy svých rodin, že třeba přijali někoho, kdo jim zaklepal v noci na dveře, tak tomu rozumím. Ale mít respekt vůči sebevrahovi, tak to tedy rozhodně nemám. Myslím si, že budeme jednou z mála zemí na světě, která staví památníky sebevrahovi. Ale my jsme takový specifický národ. Jen přeji těm, kdo Palacha a jeho čin vyzdvihují, aby si jejich děti nevzaly z toho "hrdinského činu" příklad a nenapodobily ho.

Ano, jsme takovy specificky narod. Rok 1968 si pamatuji. Pamatuji si taky na ceske vitace Rusu. Mezi nemi Palach nebyl. Ze, pane Novy.