proč? proč tady VW řeči zveřejňují?

Co je to za chujoviny? Trestat děti...!!?? „Barnefernet” na vás milí rodičové co jste tu krávovinu odhlasovali::: ... a kloktat by měla ta „bréca” úča! :-( :-))

Hlavně dětem umetat cestičku, aby se nedej Bože nesetkaly s nějakou nepříjemností...

Paní Hladíková:

1. To, že někdo má pověst recidivisty z něj automaticky nedělá původce jakéhokoliv budoucího zločinu. Pokud učitelka nebyla schopna "Vašíkovi" přestupek prokázat (plyne z článku a vy jste se tomu také vyhnula), a přesto spustila celé divadlo s důtkou, OSPOD apod., tak s jejím řešením nesouhlasím.

2. Solný roztok. Dejme tomu jako recese, ale na dobrovolné bázi a ne nějaký všelidovým hlasováním. Nějaká skupina mě neznámých lidí fakt nebude rozhodovat o "trestu" pro mé dítě.

nějaká skupina vám neznámých lidí schválila trestní zákoník... ten rozhoduje o trestu pro vaše dítě i pro vás...:o)

s kloktáním samozřejmě nesouhlasím, ani s hlasováním o tom na schůzce rodičů...

jen mě zaujali ti vaši "neznámí" lidé...

A k tomu kloktání silným solným roztokem, děti, zvlášť chlapci, na začátku puberty zkouší, co okolí vydrží. Už to není, bohužel "vole", ale poněkud jadrnější výrazy. Paní učitelka tento stav chtěla řešit, podle mě, velmi vtipnou a odlehčenou cestou. Koho během školního vyučování sama uslyší, ten si půjde vykloktat pusu slaným kloktadlem z lékárny. V tom rozhodně nelze spatřovat žádnou šikanu ani středověké metody. Na schůzce rodičů se proti tomuto způsobu ohradil pouze jeden rodič, psycholog s dlouhým monologem, bohužel, sám nepředložil návrh jiného řešení této, trochu usměvné, situace.

Středověké metody vyžadují nažhavená železa, žebřík a provazy, to se asi s kloktáním solného roztoku srovnávat nedá. Nicméně měl "psycholog s dlouhým monologem" v jednom pravdu - kloktání solného roztoku není řešením. Děcka z toho budou mít totiž hlavně srandu ("Pančelko mě je blbě, sem to polknul...já se tu vybl.ju...") a k omezení sprostých slov to povede tak maximálně v divokých snech paní učitelky. Učitelek a učitelů si jinak velmi vážím...kdysi to bylo poslání, později povolání a v posledních letech spíš utrpení, u kterého plně rozumím snahám řešit nevychovanost dětí čím dál zoufalejšími metodami. Jenže, a to je druhý, závažnější důvod, škola nemůže vychovávat dítě, na jehož výchovu rodiče nemají čas nebo chuť... Kloktaní by si tak měli společně s dětmi odhlasovat taky jejich rodiče. Pak a jedině pak by to možná mohlo mít kýžený efekt. Pan rodič psycholog to možná věděl a jen neměl odvahu to říct nahlas...

Protože většina rodičů se doslechla o "Vašíkově" jinakosti, ale šeptandou, nikdy ne oficiálně od jeho rodičů, dětem jsme se snažili problém velmi citlivě vysvětlit, aby to braly jako nemoc. V první letech bylo většinou snadné předměty denní potřeby (jako růžová pera, třpitivé tužky, gumy zvláštních tvarů ) u "Vašíka" vystopovat, a bez větší aféry vrátit zpět majiteli během školního vyučování. Pak se ovšem začaly ztrácet drobné peněžní obnosy. Jak pak pan Viewegh sám napsal, "chlapec je žravý", a sám si za tyto obnosy párkrát koupil jídlo ve školním stánku. Z domova peníze nedostával právě z toho důvodu, aby si sám nedokupoval jídlo. Paní učitelka, vždy velmi citlivě vedla vyšetřování, děti měly možnost se za ní samy přijít v soukromí přiznat. Při ztrátě většího obnosu (100Kč) minulý rok, prohledala tašky a skříňky objektivně vždy všem dětem. Ovšem tentokrát se nikdo již sám nepřiznal. Chlapec doma údajně dostal zakázáno se přiznávat..k čemukoliv.

Dobrý den, chtěla jsem fejeton nechat fejetonem, protože ten má být od časů Čapkových hodně subjektivní a s nadsázkou glosovat třeba poměrně okrajové téma, které zakončí břitkou pointou. Tady popisuje příběh, který zná pouze z vyprávění své kamarádky.

Jako matka jednoho ze spolužáků, se musím ohradit proti vyznění článku a ohýbání faktů. Nebudu tu rozvádět důvody, zda příčinou je jen vážná nemoc prodělaná v dětství, či způsob výchovy. Chlapec "Vašík" je jiný. Fyzicky vypadá o dva tři roky starší než jeho vrstevníci, je velmi inteligentní, ovšem sociální kontakt se stejně starými dětmi mu dělá problémy. Paní učitelka, kterou chlapec měl mimochodem velmi rád, roky trpělivě pracovala a za to ji obdivuji, s "Vašíkovou" jinakostí - chlapec často ve škole plakal, při jakémkoliv, i malém běžném denním neúspěchu, objímal několikrát denně paní učitelku, příležitostně i jiné příchozí dospělé lidi, včetně mě, a bohužel, si rád často přivlastňoval či půjčoval věci jiných dětí, které se mu líbily.