Diskuze
Zemanovo otálení v případě Staňka není v souladu s ústavním pořádkem, tvrdí Pavel Rychetský
Děkujeme za pochopení.
Zcela jsem nerozumněl akci: "Milion chvilek pro demokracii" - a proč ?!?
Protože za všechen ten marast, nedorozumění mezi lidmi, naštvanost u nás v republice může jen a jen Zeman - to on je všeho zlého projektant ...
Zmizela spravedlnost, pravda a šíří se nenávist, mstivost. Zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu...
Nó a o tomto hlavním problematickém Hradním pánovi se na "Milion chvilek pro demokracii" nevedla skoro řeč - jen Babiš a Babiš ... !
Na druhou stranu, když ústavní soud řekne, že se od návrhu dá po oslím můstku přejít k povinnosti mu vyhovět, tak s tím asi nikdo nic nezmůže. Ono, zase tolik lidí, kteří by se nad tím zamýšleli není, a naopak u velkého množství by to vyvolalo zlou krev, a snad i zpochybnění nezávislosti, podezření ze zaujatosti.
nazdar bazar, srovnejte si termity ...
a opište si to do zamítnutí kompetenční žaloby
Dle lege ferenda je možno doporučit budoucí znění článku 74 "Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže o tom rozhodne předseda vlády."
případně
"O odvolání člena vlády rozhoduje předseda vlády, prezident republiky člena vlády odvolá bez zbytečného odkladu." apod.
podmínka jestliže o tom rozhodne nezavdává důvod k pochybnostem, nejde o právní sofistiku, ale zřetelně formulovanou normu
Podmínka: Jestliže to navrhne, by v tomto srovnání mohla být argumentem a contrario vykládána za alternativní a zachovávající právo odůvodněného odmítnutí.
Do této změny je třeba článek vykládat ve prospěch práva návrh odmítnout.
A ještě jedna otázka, je takové právní pojímání prezidenta důstojné jeho úřadu? Jestliže předseda vlády "má absolutní moc nad vládou", neměl by to být on, kdo ji jmenuje a odvolává? Je možno spravedlivě po prezidentovi požadovat, aby jmenoval a odvolával, jestliže na rozhodování koho nemá žádný vliv. Není to druh výsměchu? Kde je v tom nějaký elementární respekt? Je to ústavní trest za drzost chtít se stát prezidentem? Chceme takový úřad prezidenta? Prezidenta, jehož funkci by zastal i vycpaný panák anebo Japonský robot? Anebo budeme mít prezidenta, který je v každé otázce důležitým a významným ústavním činitelem s politickou odpovědností. Možná by stačil i šimpanz, který se naučí předávat desky s odvolacím dekretem.
Slovem návrh se v ustanovení zakrývá fakt, že - jde-li o skutečnou vůli ústavodárce, a nikoliv zdánlivou - prezident je v otázce jmenování a odvolávání vykonavatelem cizí vůle, a jmenování a odvolávání člena vlády ve skutečnosti není jeho pravomocí, ale pravomocí předsedy vlády, který si zcela dle své libovůle vypůjčuje osobu prezidenta k jejímu vykonání. Prezident se v aktu jmenování a odvolání členů vlády stává pouhou prázdnou figurou bez vlastní vůle, která plní zadání předsedy vlády. Měl toto ústavodárce v úmyslu? Činit z prezidenta vykonavatele cizí vůle bez možnosti jakékoliv intervence. Je to splnění představy ústavodárce o roli prezidenta? Je takový koncept v souladu s tím, že prezident je hlava státu? Anebo by měl mít zachovánu možnost do jmenování a odvolávání zasahovat, a podílet se na odpovědnosti.
Ať se pan Rychetský zeptá sám sebe, jestli by akceptoval návrh, který nesmí odmítnout. Prakticky vzato, jde o právní newspeak anebo doublespeak. Ústava jako kdyby se zdráhala nazývat věci pravými jmény. Dle dnes všeobecně přijímaného výkladu návrh není návrhem, ale svým logickým opakem, příkazem. Návrh je něco z definice umožňujícího rozhodnutí, a zákon, který se z nějakého důvodu zdráhá nazývat věci pravými jmény, z něj činí opak, něco, co rozhodnutí neumožňuje. A proto, když někdo takový zákon vykládá tím způsobem, že jde-li skutečně o návrh, má přirozeně právo jej odmítnout, nemělo by mu v takovém čistém výkladu být bráněno, měl by být reflektován, akceptován a podporován.
Slova pana Rychetského jsou v různých médiích překrucována a desintpretována...jen aby se podpořil jakoby protizemanovské vyznění.
Přitom opak je pravdou, Rychetský presidenta podpořil.
Ta slova jsou naprosto jasná.
"hlava státu nemá prostor pro úvahy a má tuto povinnost splnit bez zbytečného odkladu. V tomto bodě je ústava nekompromisní,“
Jestliže Ústava něco nazývá návrhem, ať dostojí svému slovu, a ponechá možnost o návrhu rozhodnout. Návrh, o němž se nerozhoduje, již není návrhem, a Ústava se stává vnitřně rozpornou svou vlastní dikcí. Stejnou větou jedno říká a zároveň popírá.
