Cormac McCarthy představil ve své třetí novele Child of God v roce 1973 neobvyklý charakter. Trochu se příčí říkat mu hrdina, chraň bůh oblíbený. Lester Ballard je totiž masový vrah a nekrofil, nezařaditelná a nezařazená existence, přičemž sociálně zdatnější je patrně i zatoulaná kočka. Dobrému pocitu z přečtené knížky ani obecně z příslušnosti k lidské rase nepřidá fakt, že námět kopíruje skutečné události z konce 50. let kdesi v Tennessee.
Ballard došel za sedmadvacet let k poznání, že k tomu, aby přežil, stačí jen jíst, spát a rozmnožovat se. Je majitelem pušky a dobrým střelcem – sní, co si uloví. Jak se záhy ukáže, přespat se dá velmi dobře prakticky všude. Splněno. Ale rozmnožování vyžaduje, v tom zbytečně složitém venkovním lidském světě, druh komunikace, které on není schopen. Není to tak, že by nebyl schopný komunikace s lidmi, jenom se mu to nedaří s těmi živými. S mrtvolami, to je jiná. Postará se, donese z pouti plyšáky, nakoupí oblečení, pomiluje... To pro vás žádný jiný milenec z Tennessee neudělá.
Ballardův příběh je děsivý a z McCarthyho vylíčení lidského úpadku běhá vytrvalý mráz po zádech, ale celé čtenářovo utrpení vede pouze k – dopředu avizovanému a už v průběhu čtení dobře tušenému – poznání, že náš hrdina je opravdu člověk. Dítě boží. Zrovna jako já nebo vy.
Cormac McCarthy: Dítě boží, v českém překladu vyšlo v r. 2009
