Také se vrátily milované seriály - Vékávéčka a Ordinace. Přes prázdniny ale jejich úroveň spadla pod možnou hranici. Ta je důkazem toho , jak se se lze autorsky a dramaturgicky flákat za slušné peníze. Dílka, v nichž se živí plejáda českých herců, už nedodržují ani základní profi parametry. Ve Vékávéčkách si autorky zřejmě vůbec nepamatují, co psaly předtím, protože postavy fatálně zhlouply a zápletky se staly ještě slabomyslnějšími. Ze sympatických figur jsou bez upozornění prezenti, fňukalové, škemralové a šmíráci. Policista Vašek upadl, ale vlastně mu nic moc není, a tak má jen desetikilovou sádru a strašlivě fňuká. I když jej domů doprovází miliardářova dcerka, jdou pěšky (s tou sádrou), protože nemají na taxíka. A všichni sborem si přes léto změnili účesy, poblíž se zřejmě otevřela nová oficína... Proč se pohoršovat nad seriálovým spotřebním zbožím? Protože lajdat se nemá ani u komerce: příliš z toho čouhá, jak se všichni spoléhají, že vyhladovělí diváci se zase posadí k obrazovkám. Hlavně že z jedné z autorek Vékáveček je už režisérka...
Není to úplně fér, jelikož kus ještě není venku, ale nedá mi to. Ondřej Zajíc ohlásil uvedení opusu Mahabhárata, kdysi slavně nastudovaného Brookem s nádherně barevným multietnickým souborem. Teď ho zastoupí soubor Městských divadel pražských, který vytvoří „plejádu dechberoucích fantastických postav“, jak se píše v měsíčním průvodci. Při vší úctě k již vykonanému úsilí, začínám se bát.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
