Divoký flirt s Jokerovou nevěstou. Proč Sebevražedný oddíl vybočuje z průměru

Zmiňovat v dnešní době cokoliv na způsob sebevražedných misí není úplně šťastné – reálných asociací je příliš mnoho. Paradox je, že snímek Sebevražedný oddíl představuje ukázkově únikový kus, který vybízí diváky, aby problémy ze zpráv hodili za hlavu a na dvě hodiny se zabývali bojem s démony v podání panoptika bizarních figur.

V tom se Sebevražedný oddíl pochopitelně dost liší od kultovního Temného rytíře, vrcholného a zároveň nejméně komiksového výtvoru celé batmanovské filmové historie. Tahle etapa je ovšem pryč a producenti si už nějakou dobu lámou hlavu, jak po Nolanově sérii znovu přivést na plátno hrdiny z Gotham City a čelit sílícímu tlaku marvelovské konkurence.

Na předchozí snímek z tohoto komiksového univerza, Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti, by mnozí raději zapomněli. I v Sebevražedném oddíle se na něj navazuje pouze jako by z povinnosti: ocitáme se ve světě, kde Superman je (asi) mrtev a Batman v silném útlumu. Vykonává jen funkci jakéhosi drába, který pomáhá lovit mimořádně zvrhlé a schopné zločince, aby je bylo možné začlenit do tajného projektu doktorky Amandy Wallerové: oddíl zrůdných bytostí s různou mírou nadpřirozenosti má být pojistkou pro případ, že by příští Superman nebyl lidstvu přátelsky nakloněn.

Jak už to ale bývá, hra s ohněm se nevyplatí a jedna z bytostí, věkovitá čarodějnice Enchantress, která posedla archeoložku June Mooneovou, se vymkne kontrole. Zbývající členové komanda pod vnuceným vedením vojáka Ricka Flaga musejí proti rozpoutanému zlu bojovat, chtějí-li přežít a uchovat si naději na zmírnění trestu.

Šíleně zamilovaní

Celkový příběh není nejsilnější stránkou Sebevražedného oddílu a nijak oslnivé nejsou ani tuctové, digitálně vyrobené akční scény; ani na jednom ale duch tohoto snímku nestojí. Ten se opírá o závan skutečně děsivého šílenství a posedlosti, který zamrazí v počátečních fázích filmu, a pak zejména o drsný, podvratný a uměřeně dávkovaný humor, který vyplývá z povahy postav.

Harley Quinn (Margot Robbieová) s Jokerem (Jared Leto).

Královnou tohoto temného maškarního plesu je jednoznačně hrdinka s přezdívkou Harley Quinn (Margot Robbieová), někdejší psychiatrička v neblaze proslulé léčebně Arkham, která patologicky podlehla svému pacientovi Jokerovi. Ten zde v podání Jareda Leta nabývá další ze svých výrazných podob – zvráceného milovníka, pohlceného nemocným, nicméně o to intenzivnějším citem. Šílený páreček je děsivý i zábavný zároveň. Harley Quinn je jakožto ženská hrdinka příbuzná Clydeovy Bonnie, Luly ze Zběsilosti v srdci či Mallory zTakových normálních zabijáků. A také třeba neřízené střely Joy ze seriáluJmenuju se Earl. S vizáží nezbedné školačky, punkerským tetováním, baseballovou pálkou a upřímným nadšením pro špatnost je hvězdou týmu a zastiňuje všechny ostatní – naštěstí ale ne tak, aby z nich učinila nezapamatovatelnou skrumáž.

Oscar pro Smithe? Asi ne

Zářnější výsledek možná od své úlohy očekával Will Smith v roli ostrostřelce a nájemného vraha Deadshota, nejsilnější osobnosti a neoficiálního vůdce celé party. Do vousaté otcovské figury se sice Smith přehrál celkem úspěšně, ale zároveň je tahle postava vlastně z celého panoptika ta nejméně zábavná a nejvíce zatížená patosem. A také hercovou marnou snahou znovu navrtat zřídlo, které z něj kdysi učinilo hvězdu Mužů v černém.

Po letošní oscarové černo-bílé rozmíšce navíc účast Willa Smithe nutně odvádí divácké myšlenkové pochody i tímhle směrem: privilegovanost bílých je ostatně i předmětem jednoho z Deadshotových žertů. Nezbývá ale než konstatovat, že z černošských herců vSebevražedném oddíle nad Smithem rozhodně vede Viola Davisová jako nenápadně, ale o to bezcitněji ďábelská doktorka Amanda Wallerová.

Soundtrack snímku si vystačí vesměs s hity uplynulých desetiletí: od Sympathy for the Devil přes Bohemian Rhapsody po Seven Nation Army od White Stripes. Je to snadná, ale účinná cesta, která nakonec zapadá do celkového stylu snímku, který si s mnoha věcmi nedělá příliš hlavu. S logikou a soudržností, s tím, aby se zavděčil kritikům, ale ani s tím, aby byl „pro všechny“ – to tedy rozhodně není, v žádném případě ne pro děti. A právě díky tomu aspoň vybočuje z průměru. Scenárista a režisér David Ayer položil solidní základ pro další snímky předpokládané série. Přinejmenším na sólo pro Harley Quinn se lze vcelku upřímně těšit.