Sobotní čtyřhra mi přišla taková zvláštní. Od Zimonjiče, dvojnásobného vítěze Wimbledonu ve čtyřhře, jsem čekal daleko víc. Byl mnohem horší než Djokovič a svého parťáka vůbec nepodržel. Štěpánek s Berdychem byli daleko lepší, působili na mě víc jako tým. Pomáhali si. Výsledek byl potom jednoznačný, nic jiného než naše vítězství se v deblu nemohlo přihodit. I Tomáš Berdych se oklepal a hrál dobře. Myslím, že mu to pomohlo i do začátku nedělní dvouhry. Djokoviče nejdřív drtil přesnými údery od základní čáry a zdálo se, že musí zvítězit. Jenže zatímco čtyřhra byla bez zápletky, singl měl velký zvrat. Když Srb spadl, myslel jsem, že skrečuje. On se ale vrátil a vyhrál první tři míčky. Určitě pád nenahrál, ale nezdá se mi, že by se zraněním takhle běhal. Možná to byl fígl, který se ukázal rozhodujícím. Tomáš se pak nemohl dostat do tlaku a začal chybovat. Naopak Djokovič ve všech směrech pookřál. Nezkazil snad jediný úder.
O autorovi| TOMÁŠ ŠMÍD, Autor je členem vítězného daviscupového týmu z roku 1980.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy
