Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Do okna kouká oko brouka

Česko

Už dnes večer jazzmanka Jana Koubková oslaví s předstihem své 65. narozeniny koncertem z cyklu Jazz na Hradě. Má je posledního října a další velké vystoupení k nim chystá mimo jiné se znovu oživeným Horkým dechem na 4. listopad do Lucerna Music Baru.

* LN Cyklus Jazz na Hradě jste před lety zahajovala, tehdy koncertem k výročí Luďka Hulana, s nímž jste začínala v Jazz Sanatoriu. S čím se chystáte na Hrad dnes?

- Na začátek si trochu pohrajeme s Dismančaty: „Vážený pane prezidente, do okna vám kouká oko jazzového brouka, do okna vám kouká oko brouka...“ A nebo: „Když mě bolí srdce, když mám děsnej stres, bolí mě i hlava, zrovna jako dnes, když jsem z tebe divá, chytá se mě běs, za to, že jsem ještě živá, za to může - jazz!“ Ale pak už přijde na řadu muzika s kapelou. Přijede také multiinstrumentalista Heinz Grobmeier, s nímž hrávám v Německu v různých prostředích, třeba v jeskyních nebo v kaolinovém lomu, on je nejen skvělý muzikant, ale vyrábí i úžasné nápadité nástroje, sama jsem zvědavá, s čím přijde... S ním je to vždycky dobrodružství.

* LN Máte nový kvartet, v čem je tato sestava jiná?

- Je mladá. Chci se vyvíjet, vnímat současnou muziku, chci dělat nové věci a to se musí vymyslet, zkoušet, hrát. Na to jsou potřeba mladí muzikanti. Moje generace už je taková líná a Češi vůbec jsou dost konzervativní, moc se neodvazují. A tak jsem šťastná, že mám tyhle mladý kluky kolem třicítky. V muzice, kterou já dělám vlastně od mládí, je, pokud nechcete ustrnout, potřeba sejít se nejen muzikantsky, ale taky lidsky. Mým základním mužem je Ondřej Kabrna - pianista, který také píše. Ten se mnou hraje jž od roku 2004, prošli jsme spolu některými formacemi a od letoška pokračujeme i v novém JK Quartetu.

* LN Proslula jste svými vokálními improvizacemi. Baví vás stále zvuky a jejich „ohýbání“?

- Pořád mě baví rapování, atmosféra, barvy, ale v poslední době hodně dbám na texty, dokonce jsem loni vystupovala na šansonovém festivalu. Sice z jazzovými věcmi, ale všichni koukali, co a jak to zpívám.

* LN Nepatříte k těm, jimž by někdo vyšlapával cestičky...

- Jsem zvyklá. Když mě nikdo nechtěl, musela jsem si tu cestu najít sama. Začínala jsem s Luďkem Hulanem v Jazz Sanatoriu, a když zemřel, chtěla jsem pokračovat v nějaké kapele, abych se něco dál učila. Tenkrát tu byli hlavně Jazz Celulan nebo Laco Dezci, tak jsem se vyptávala, jestli bych nemohla dělat s nimi. On se tvářil trochu vyhýbavě, nic neřekl. Až pak jsem slyšela od muzikantů - přece nebudeme hrát nějaký zpěvačce za zády. Uvědomila jsem si, že čím víc je v jazzu muzikantů, tím míň je pro každého prostoru - nemyslím na pódiu, ale v uplatnění sólíček, improvizací. To mě taky na jazzu baví, že můžete hrát jeden kousek třeba celej život, ale pokaždé jinak. V tom je svoboda jazzu, ale paradoxně taky zrada.

* LN Není to ve vašem žánru čím dál těžší?

- Leccos zasahuje do života muzikanta a v poslední době je to bohužel i finanční stránka. Hraje se v klubech, kde se vydělává strašně málo, ale kapela, když chce být dobrá, musí hrát. My třeba hodinu zvučíme, hrajeme tři hodiny a hodinu to skládáme a máme za to osm set hrubého.

Autor:

Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!

30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...