Ministr školství Dobeš si poradce vybírá docela vtipně. Snížit administrativní zátěž ředitelů škol mu má pomoci ředitel soukromého gymnázia a základní školy PORG Václav Klaus mladší. Podle ministra jsou jeho poradenské ambice nemalé. Klaus mladší mu mimo jiné slíbil zredukovat znění školského zákona z osmdesáti stran na deset. Ministr skromně tvrdí, že by se spokojil i s pětatřiceti. Jen mi není jasné, jestli by mělo jít jen o výtah umožňující lepší orientaci v zákoně, nebo přímo o změnu, tedy zestručnění zákona. To by se pak samozřejmě týkalo i parlamentu. A ten by textu jistě zase přidával.
Václav Klaus mladší přišel, jak známo, taky se zajímavým nápadem, kterak ušetřit peníze i nervy učitelů: zrušit povinnou devátou třídu, kde se pubescenti stejně skoro nic nenaučí. Měla bych taky nápad, jak ušetřit pár miliard: zabránit nesmyslným odkladům školní docházky. Jejich výsledkem totiž je, že děti chodí do mateřské školy o rok déle. Prostě si zopakují poslední ročník školky ještě jednou. Docela jako repetenti. Podle toho, co vím, není ve světě něco takového běžně možné. Když například v Anglii přivedete do školy sedmileté dítě, bez debat je zařadí do třetí třídy. A co neumí, prostě je jenom doučí.
Minulé číslo Respektu přineslo článek o nejnovějších výzkumech týkajících se puberty. Ne že by objevily něco příliš překvapivého, ale jedna věc z nich vyplývá jasně: Že totiž pubertální dítě má v hlavě úplně jiné věci než učení a že cpát do něj vědomosti, jež se přímo netýkají jeho skutečného života a potřeb, nemá v tom období žádný velký efekt. Je prý dokázáno, že nejméně účinná je výuka mezi sedmou a devátou třídou. Z toho ovšem vyplývá, že začít by se mělo spíš dřív, aby se stihlo co nejvíc, než puberta vypukne. U nás, zdá se, existuje naopak tendence posílat dítě do školy až na prahu puberty. Ona totiž začíná u mnoha jedinců už po devátém roce. A vsadím se, že dokonce v první třídě bychom našli nemálo osmiletých.
Americké studentky loni poprvé získaly více doktorátů než jejich mužští kolegové. Ženy tak dominují už na všech stupních amerického vysokého školství. Více magisterských titulů než muži získávají podle agentury AFP pravidelně od roku 1986. Zřejmě ale nejde jen o USA. S překvapením jsem si před časem přečetla, že i v Íránu, který považujeme tak trochu za žalář žen, mají na vysokých školách víc studentek než studentů.
Postřeh: Lidí se vzděláním přibývá úctyhodně, ale teprve když sháníte někoho do týmu, zjistíte, že takových, jaké potřebujete, je pořád zoufale málo. A že tituly samy o těch nejdůležitějších schopnostech nevypovídají.
