Večer jsem si místo on-line kecání s kamarády rozsvítila lampičku a četla si. A přemýšlela jsem, co jsme vlastně dělali dřív. Když jsem bydlela na vesnici, nejvíc času jsem trávila venku. Čas určovaly hodiny odbíjející v kapličce, v šest byla večeře. Do té doby o mně nebylo ani vidu, ani slechu. Tu jsme blbli ve staré škodovce, tu sjížděli kopec na motokárách, tu lezli na třešně, tu skákali kufr v hasičské nádrži. Přesídlení do města. Ve škole jsme o přestávkách hráli pogy a běhali do bufíku pro lízátka v kyselém cukru a jedlý papír. Odpoledne na hřiště a pak k televizi, program Supermax. Hodiny proseděné u kreslených seriálů.
A pak to přišlo. Souprava od IBM a Windows 3.1. Když jsme se dovolili, mohli jsme hrát miny, karty nebo si kreslit v programu malování. A najednou šok, koupil se nový počítač: Windows 95, Windows 98, Millenium. Těch karetních her! Srdce. A paintball! První pořádné hry z časopisu Počítač pro každého. Na internet, tehdy velice drahou záležitost, jsem mohla po sedmé hodině večerní a na chviličku, platilo se po minutě (dokážete si to dneska představit?). Zlaté časy Xchatu. Okouzlení možností komunikace s lidmi, kteří jsou bůhvíkde. Windows 2000 a XP. Komplikované hry, které se už nehrály na minuty, hodiny, ale na dny. Internet zlevňoval. Večery a noci prosezené čučením do obrazovky.
Koupě vlastního notebooku. Byly hrozně drahé a měl je jen někdo. Od rána do večera on-line. Tam nastal ten zlom, absolutní závislost. Ráno zapnout notebook, podívat se, co je nového. Do práce, zapnout stolní počítač, Osm, dvanáct hodin práce, domů. Zapnout notebook, podívat se, co je nového. Operátor přichází se skvělou nabídkou internetu v mobilu na půl roku zdarma. Mohla jsem být on-line úplně všude.
A najednou bum a jsem off. Nevím nic. První hodiny mi to nijak nevadilo, je fajn na chvíli si odpočinout. Druhej den začal hlodat červík, co je asi tak nového, co dělají kamarádi, co se děje ve světě. Opravdu děsivé. Rozhodla jsem se, že to tak dál nejde a že budu internet v mobilu používat, když je to opravdu nezbytné, maximálně dvakrát denně. Notebook nebudu zapínat ráno vůbec a večer jen na dobu nezbytně nutnou. Dočtu knížku, kterou čtu už víc než měsíc. Ono i pexeso, šipky nebo kolo jsou dobré jako zábava v případě nudy. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.
Ale co když se někde děje něco, co bych měla vědět?
O autorovi| Petra Doubková http://petulka.bigbloger.lidovky.cz
