1. Internet volil Karla
Svou dříve nevídanou volební sílu ukázala média neoficiální, zejména internetové sociální sítě Facebook a Twitter. Jejich uživatelé v posledních dnech před volbou mezi sebou bouřlivě diskutovali a vzájemně si sdělovali koho volit, případně nevolit. Hlavním motivem internetových diskusí pak bylo heslo "Volím Karla".
2. Punker Schwarzenberg
Svébytnou kapitolou těchto voleb byla právě gradace kampaně Karla Schwarzenberga. Ten má sice několik výrazných handicapů, ale dokázal je z nějakého důvodu překonat. Voličům tedy jakoby nevadilo, že je nejstarším kandidátem, že občas usíná i na důležitých jednáních, že je stranickým šéfem nepopulárního ministra financí Miroslava Kalouska, ani že je bohatým aristokratem, který polovinu života prožil v zahraničí. Především nejmladší voličská generace si svého Karla oblíbila. Ostatně jeden z Karlových oficiálních plakátů zobrazuje Schwarzenberga s punkovým účesem.
3. Síla "starých" médií
V Česku nebývá příliš zvykem, aby se média otevřeně postavila za nějakého kandidáta. Z Pražského hradu dokonce zněla kritika, že "prezidenta Česku vyberou média" (VÍCE ČTĚTE ZDE). Ne že by klasická média vyloženě podporovala některého z prezidentských kandidátů, v samotném závěru však šéfredaktoři významných novin svým čtenářům přeci jenom napověděli. Šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek jasně vyjádřil svou podporu šéfovi strany TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi (ČTĚTE ZDE). Stejné doporučení přišlo i z Hospodářských novin, týdeníku Respekt i serveru Aktuálně.cz. Redakce Deníku pak označila za nejlepší volbu Dienstbiera či Sobotku.
NEPŘEHLÉDNĚTE |
Avšak například šéfredaktor MF DNES Robert Čásenský konkrétní jméno neuvedl. Pouze čtenářům naznačil, že mezi jeho favority nepatří ani Zeman, ani šéf TOP 09.
4. Fronta proti komunistovi Fischerovi
Ještě před pár týdny se o Janu Fischerovi hovořilo jako o velkém favoritovi prvního kola volby. Kvůli prezidentské kandidatuře se vzdal lukrativního postu v Evropské bance pro obnovu a rozvoj. V sobotu však Fischer musel ještě před sečtením všech hlasů přiznat porážku. Fischer ve finiši prezidentské kampaně doplatil především na prohrané duely s Milošem Zemanem, mocný závěr Karla Schwarzenberga i svou stranickou minulost. Kvůli členství v KSČ se dočkal mohutné kritiky nejen na sociálních sítí, ale například i od herce Tomáše Hanáka, který svým vzkazem přispěl k výzvě hnutí Dekomunizace (ČTĚTE ZDE).
5. Klausova amnestie
Nečekaný trumf proti vládním stranám dostali voliči 1. ledna z Pražského hradu, když dosluhující prezident Klaus vyhlásil amnestii, která zastavila i vyšetřování některých zásadních kriminálních kauz z uplynulých let (VÍCE ZDE). Amnestii spolupodepsal i premiér Nečas a tento fakt se stal pro mnoho lidí vítanou záminkou k tomu, proč nehlasovat pro kandidáta ODS. Místopředsedovi vlády Schwarzenbergovi, který amnestii nejdříve chválil a poté kritizoval, však amnestie, zdá se, neublížila.
6. Města vs. venkov
Ukázalo se také, že každý z dvojice vítězů může děkovat za svůj úspěch jiné skupině obyvatel. Zatímco Schwarzenberg dostal vítězné hlasy především od obyvatel větších měst a hlavně Pražanů, Zeman našel příznivce spíše na venkově a v menších městech. Rozdíl je patrný i mezi Čechy a Moravou. Moravu jednoznačně ovládl Zeman. Čechy naopak spíše Schwarzenberg. Avšak ne tak docela. V Karlovarském, Ústeckém i Pardubickém kraji byl úspěšnější Zeman. Celkově vzato - co se týče ovládnutí krajů - zvítězil Zeman v poměru 8:6.
7. Transparentní volební účty a transparentní financování kampaně
Poprvé v historii měli mít voliči možnost kontrolovat výdaje na volební kampaň pomocí transparentních účtů prakticky on-line. Navíc byli kandidáti zákonem omezeni v tom, že nesměli za kampaň utratit více než 50 milionů korun. Transparentní účty sice kandidáti měli, ale praxe odhalila i řadu slabin zákona. Nebylo jasné, kdy přesně kampaň začíná a co se utratilo už před jejím začátkem. Mnozí kandidáti poukazovali na to, že jejich konkurenti vedou nákladnou kampaň, aniž by se to v jejich účetnictví nějak projevilo.
K TÉMATU |
Možná až na sedmicifernou částku se tak mohou těšit charitativní a dobročinné organizace, na které by měli nepostupující kandidáti převést zbytky ze svých kont. Na transparentních účtech nepostupujících kandidátů zůstávalo v sobotu 11 636 242 korun.
8. Výprask největší vládní straně
Dá se nazvat necelých 2,5 % odevzdaných hlasů pro kandidáta největší vládní strany jinak než výpraskem? Těžko. Přemysl Sobotka se po celou dobu kampaně prezentoval jako "klidná síla". Tvrdil, že nevěří volebním průzkumům, které mu už dlouho dopředu avizovaly, že je jeho boj marný. Ani špičky ODS se v podpoře svého kandidáta nijak zvlášť neangažovaly. Buď spoléhaly na "pevnou voličskou základnu", která ovšem k volbám nedorazila, nebo už předem vytušily, že ODS nyní nenabízí nic, čím by voliče oslovila.
9. Ženy neuspěly
Každá jiná, přesto ani jedna úspěšná. Všechny tři ženy, které usilovaly o funkci prezidentky, nabízely občanům poněkud jiný styl prezidentování. Avšak ani zkušená europolitička Zuzana Roithová, ani hodná, přívětivá "víla" Táňa Fischerová, ani rázná kritička EU Jana Bobošíková dostatečný počet občanů nepřesvědčily. Obsadily spodní příčky žebříčku úspěšnosti, který předposledním místem narušil pouze Přemysl Sobotka.
VÍCE ČTĚTE ZDE |
10. Fenomén Zeman
Miloš Zeman v devadesátých letech v počátcích své politické kariéry sliboval, že půjde pravicové vládě po krku a že přivede sociální demokraty "do Strakovy akademie hlavním vchodem". Do čela vlády se však dostal proto, že si v roce 1998 v rámci takzvané opoziční smlouvy padl do náruče s Václavem Klausem. Tato smlouva umožnila dělbu moci mezi ODS a ČSSD, které poté dosadily své lidi na všechny důležité posty ve státní správě i byznysu ovládaného státem. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta v roce 2003 se Zeman stáhl na svou chalupu na Vysočině. A nyní se vrací. Vítězně?
