Bilanční sezona začala! Svůj výběr TOP 100 Global Thinkers 2009 provedl časopis Foreign Policy a jistě čekáte, že vyhrál Obama. Ne, byl druhý.
První je šéf americké centrální banky Ben Bernanke „za to, že nás ušetřil nové velké deprese“; konkrétně ho časopis velebí za masivní zásahy do ekonomiky. Obama byl druhý - stručně řečeno za to, že je Obama. Třetí je Zahra Rahnavardová, manželka íránského „reformního“ vyzývatele v prezidentských volbách Músávího. Bývalá skalní islamistka, potírající sekulární ženské skupiny, teď sama rozvíjí íránskou verzi feminismu (jako třeba že nenosí čádor černý, ale s květinovými vzory - mírný pokrok v mezích islámské revoluce).
Čtvrtý je „ekonomická Kassandra“ Nouriel Roubini, který tak dlouho mluvil o krizi, až opravdu přišla. Pátý Rádžendra Pačaurí, indický předseda mezivládního panelu pro klimatické změny (za to, že „ukončil debatu, zda na změnách klimatu záleží“). Šestí jsou manželé Clintonovi, on za filantropii, ona za chytrou diplomacii.
Následují Cass Sunstein a Richard Thaler, autoři knihy Nudge - o nenápadném ovlivňování svobody volby (v Česku zatím nezaujala, psal o ní Respekt a v říjnu tato rubrika); Sunstein dnes vede nový úřad Bílého domu pro regulace. Osmý je generál David Petraeus, který otočil vývoj v Iráku, devátý guvernér čínské centrální banky. Desátý Sajíd Imám al-Šaríf je egyptský ideolog islámského terorismu, od roku 2001 zavřený. Předloni vydal vlivnou knihu Rationalizing Jihad in Egypt and the World, kde se od Al Kajdy distancoval: „Co je na tom dobrého, když zničíš jednu z nepřítelových budov a on zničí jednu z tvých zemí? Co je na tom dobrého, když zabiješ jednoho z jeho lidí a on pak zabije tisíc tvých?“
Mezi méně očekávané volby v první dvacítce patří bývalý brazilský prezident Cardoso („za to, že nazval válku proti drogám pravým jménem: katastrofa“), hlavní analytik Financial Times Martin Wolf („děkan všech ekonomických sloupkařů“) a Malcolm Gladwell z New Yorkeru za letošní knihu o géniích Outliers (říká v ní, že pro Mozarta, Beatles či Gatese nebyl rozhodující talent, ale kritická hranice deset tisíc hodin tréninku). Z Východoevropanů Foreign Policy vybral pouze Václava Havla (23. místo „za čtyři dekády, v nichž říkal mocným pravdu“, konkrétně časopis chválí, jak Havel vytkl Obamovi, že se kvůli vztahům s Čínou nesešel s dalajlamou), a Adama Michnika (89.).
*** Vydavatel Rupert Murdoch tiskne ve Wall Street Journalu (8. prosince) své představy o žurnalistice. Zjevně je to odpověď na text ředitele Googlu Erika Schmidta (psalo se o něm na tomto místě před týdnem).
Murdoch říká: 1. musíme se přizpůsobit „digitální realitě“, v jeho mediální skupině už dva roky pracují na tom, co ze své televizní nabídky - a možná i novinové - nabízet do mobilů; 2. kvalitní obsah nemůže být zadarmo. „Kritici říkají, že lidé platit nebudou. Věřím, že budou, když jim nabídneme něco, co má pro ně cennou, využitelnou hodnotu.“ A už ho štve, jak internetová média kradou jeho obsah; 3. vládní snahy o pomoc novinám by nadělaly víc škody než užitku. „Nejhorší rys vládní ,pomoci‘ vidíme na dnešní záchraně amerického automobilového průmyslu: pomáháte těm, kteří vyrábějí zboží, o něž není mezi zákazníky zájem.“ *** Německý Spiegel tiskne e-mailovou diskusi o Izraeli mezi dvěma svými autory, Erichem Follathem (* 1949) a Henrykem Broderem (* 1946). Follath letos ve Spiegelu srovnával íránského prezidenta a izraelského premiéra jako „duchovní dvojčata“, posedlá svou „mesiášskou misí“. Brodera to namíchlo a poukázal na to, že Íránci si začali: až kvůli Ahmadínežádově agresivní rétorice si Izraelci zvolili jestřába Netanjahua.
Follath se řečnicky ptá, zda snad jako Němec nemá morální právo kritizovat Izraelce, Broder mu vmetá, že by Evropané stejně byli nejradši, kdyby Izrael a všechny problémy s ním spojené zmizely: „Ahmadínežád velkoryse navrhl, ať se Izrael přesune do Německa. Tak dejte Židům ŠlesvickoHolštýnsko a všechno bude dobré...“
Na závěr se poněkud teatrálně zvou vzájemně na oběd - na účet Spiegelu, když mu svými maily tak hezky zaplnili tolik řádek. *** V New York Times tiskne pozoruhodný komentář jistý Jonathan J. Vaccaro, který letos sloužil šest měsíců v Afghánistánu.
„Talibanský velitel byl znovu ve vesnici. Naše základna vřela přípravou na rychlou akci. Dvě helikoptéry už roztáčely křídla, padesát afghánských commandos postávalo opodál. A já řval do telefonu: Od koho že ještě potřebuju povolení? Od dalšího plukovníka? Proč?“ K akci potřeboval 11 schválení od afghánských, amerických a mezinárodních velitelů. Sluníčko zapadlo, talibanec dopil zvolna čaj a odešel v klidu přes hory do Pákistánu.
Američtí vojáci musí kvůli předpisům jezdit v dvacetitunových obrněncích, kteří se do poloviny afghánských vesnic nedostanou; talibanci se dopravují pěšky nebo v náklaďáku. Schvalovací procedury zabírají armádě až 96 hodin, takže v 70 procentech museli akci odpískat. Odbourejte byrokracii, píše Vaccaro, a uvidíte, jak se výkon v Afghánistánu zlepší.
***
ROZCESTNÍK Z Východoevropanů Foreign Policy vybral pouze Václava Havla a Adama Michnika. Konkrétně chválí Havlovu výtku Obamovi, že se kvůli vztahům s Čínou nesešel s dalajlamou.
