Kriminálník se v noci vloupe do honosné vily. Nečeká sice, že bude někdo doma, přesto je ozbrojen pistolí. V obývacím pokoji ale narazí na malého chlapce a jeho otce. Několikrát trestaný recidivista nechce odejít s prázdnou, a tak místo toho, aby vzal nohy na ramena, k sobě strhne chlapce a vyhrožuje otci, že ho na místě zastřelí, pokud mu neotevře trezor. Otec neváhá, okamžitě to udělá a postupně z něj vytahuje peníze a šperky. Najednou se však ozve hlasitá rána z horního patra, lupič zazmatkuje a chlapec se mu vytrhne. Otec v tu chvíli vytasí z trezoru legálně držený revolver a zločince zastřelí.
Čin, který by byl za normálních okolností vraždou, bude nejspíš zcela beztrestný, jde totiž o takzvanou nutnou obranu. Popisuje ji paragraf 29 trestního zákoníku a společně třeba s krajní nouzí či přípustným rizikem patří mezi takzvané okolnosti vylučující protiprávnost činu. Právě ty vám právně zaručují možnou sebeobranu proti zlodějům a jiným útočníkům. Dejte si však pozor: mají své limity.
Aby naše jednání pokryla zmíněná nutná obrana, musíme slovy trestního zákoníku odvracet přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem a naše jednání nesmí být zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku. Co to konkrétně znamená?
Pokud se vám vloupe do domu zloděj a ve chvíli, kdy na vás narazí, je ještě vyděšenější než vy, nemůžete se na něj chladnokrevně vrhnout s nožem. Podobně i kdyby vás třeba ohrožoval pistolí, ale nakonec začal utíkat a přestalo vám hrozit jakékoliv nebezpečí, nemůžete po něm začít střílet.
„Pokud vlastník pozemku použije střelnou zbraň proti dětem, které k němu přišly krást třešně, nejedná se o nutnou obranu, protože taková obrana je zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Stejně tak nejsou meze nutné obrany zachovány, když obránce útočníka úmyslně usmrtí, ačkoli by stačilo jej poranit,“ popisuje Liběna Flachsová z kanceláře Squire Patton Boggs.
