Činnost brigády spočívala především v pozorování činnosti silnějšího nepřítele. 7. října totiž došlo, dříve než se vojáci zvládli zorientovat v prostředí, k prvnímu napadení německými vojsky. Obléhání pak pokračovalo celý podzim a zimu, poslední boje byly svedeny v dubnu 1945, v momentě, kdy byl už Adolf Hitler po smrti.
Válka Dunkerque poničila z plných 95 procent. Místní nacistický velitel se Čechům urputně bránil ještě den po vyhlášení oficiální německé kapitulace. Proti Němcům stáli v Dunkerquu českoslovenští vojáci ze samostatné obrněné brigády generála Lišky. "V Dunkerquu bylo 12 tisíc Němců obklíčených pěti tisíci Čechy, kterým pomáhali Francouzi z hnutí odporu a taky Angličané," popsal pro Českou televizi před časem historik Jean-Marc Alcalay. Během obléhání přístavu padlo 200 Čechoslováků.
Motospojkou u praporu
Bojů o Dunkerque se zúčastnil i původem Čechoslovák Charles Strasser: „Na konci roku 1944 jsem šel na Československé velvyslanectví v Londýně a přihlásil se do armády. Musel jsem jim trochu zalhat, řekl jsem jim, že je mi osmnáct, ale bylo mi ještě sedmnáct let. (...) Po dvou měsících jsem přeplul do Ostende a pak byl přidělen k jednotce obléhající Dunkerque ve francouzském Herzeele. Dostal jsem motocykl a začal jezdit jako motospojka. Každý den jsem najezdil přes padesát kilometrů mezi našimi jednotkami a velitelstvím (celý rozhovor si můžete přečíst ZDE).
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |
