Kauza Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, která udělovala tituly kdekomu a za kdeco, znamená šok. Byla by ale škoda, kdybychom si mezi zdrcujícími informacemi o tamních praktikách nevšimli také vedlejších aspektů celé věci.
Kdo kauzu sleduje, asi zaznamenal, že v roli studentů vystupují velmi často lidé, kteří mají na práci úplně jiné věci než studovat. To není samo o sobě nic špatného. Jen bychom si neměli namlouvat, že člověk, který pracuje například u policie, ale i v jiných oblastech, může dělat naplno svoji práci a zároveň naplno studovat.
Hledal jsem, co nastudovat, abych to zvládl Lidí, kteří už vykonávají nějakou práci, ale k tomu, aby ji mohli vykonávat dál, potřebují získat vysokoškolský diplom, není v Česku vůbec málo. Mnozí z nich přitom disponují úctyhodnými znalostmi a zkušenostmi, jaké jim vysoká škola nejspíš ani nebude schopná poskytnout. Máme jim měřit, jestli skutečně chodili celé tři roky na semináře? „Během let, co pracuji, jsem prošel řadou náročných odborných školení,“ konstatuje čtyřicetiletý Josef, který působí v oblasti bezpečnostních služeb a z pochopitelných důvodů nechce zveřejňovat své jméno. „Když jsem se dozvěděl, že k tomu, abych mohl pokračovat, potřebuju alespoň bakalářský diplom, vůbec jsem nevěděl, co bych měl studovat. Nakonec jsem se rozhodl pro vychovatelství na pedagogické fakultě, protože se mi to zdálo relativně nejsnazší. Nemohu při své práci věnovat studiu moc času.“
Josef netvrdí, že mu kombinované (dříve dálkové) studium nic nového nepřináší. Podle svých slov se dozvěděl například z psychologie věci, které neznal a které pravděpodobně může ve své práci využít. V zásadě si ale nemyslí, že z něj studium na vysoké škole udělá lepšího pracovníka a většího odborníka.
Jeho slova navozují otázku: Nepřeceňuje se u nás formální vzdělání a možná i vědecké, vědecko-pedagogické a jiné tituly? A nebylo by v některých případech opravdu namístě uznávat i kvalifikaci získanou zkušenostmi a předchozími výsledky v práci?
Sepište sumář svých prací, dostanete doktorát Ředitel Centra vzdělávací politiky při Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy Jan Koucký neodpovídá jednoznačně. Uvádí ale zajímavost.
„Právě nedávno jsem si dodělal doktorát. Když jsem se o svém doktorandském studiu bavil s profesorem z jedné německé univerzity, navrhl mi, abych požádal o takzvaný kumulativní doktorát na univerzitě v Německu. Vtip spočívá v tom, že lidé, kteří už ve svém oboru něco znamenají, ale neměli příležitost ani čas na tradiční několikaletou cestu za titulem, dostanou takový návrh. Prostě sepíší jakýsi sumář práce, kterou mají za sebou, předloží jej svolané komisi špičkových odborníků v daném oboru a vedou s nimi odbornou rozpravu. Na tomto základě pak komise rozhodne o udělení kumulativního doktorátu, který nemá nic společného s čestným doktorátem, protože jde o doktorát plnohodnotný.“ Respektovaný ekonom Tomáš Sedláček doktorem nebude Koucký nabídky nevyužil a podstoupil tříleté studium v Praze. Přitom německý kolega, o němž mluví, dobře věděl, proč mu možnost získat kumulativní doktorát nabízí. Zná ho totiž z mezinárodních institucí jako jednoho z vysoce erudovaných odborníků na vzdělávací politiku s dlouhou zkušeností.
Něco podobného by mohla některá německá univerzita klidně nabídnout i známému ekonomovi Tomáši Sedláčkovi, který se sice coby člen NERVu podílel na strategickém plánu, s jehož pomocí se měla Česká republika začít vymaňovat z krize, ale dizertaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se mu nedávno obhájit nepodařilo. Takže titul PhD. nezískal. O důvodech odmítá spekulovat, jen se zmiňuje, že na stejné téma, jaké měla jeho dizertace, napsal už předtím několik prací, které získaly prestižní ocenění.
Přirozeně není možné otázku, zda důležitost formálního studia a titulů nepřeceňujeme, zevšeobecňovat. „V případě medicínských, právních, inženýrských a některých dalších profesí je formální studium nenahraditelné, protože teprve jeho prostřednictvím člověk tu profesi získává,“ míní Petr Matějů, který pracuje pro ministerstvo školství na reformě terciárního vzdělávání. I on však připouští, že se u nás formální vzdělávání přeceňuje. „O tom svědčí i to, že tu každý chce mít titul magistra i tam, kde by bakalariát bohatě stačil,“ říká.
Chcete diplom z VŠ?
Stačí poslat pět set dolarů Další otázka, která se v souvislosti s plzeňskou kauzou nabízí, se týká Akreditační komise: Může tento orgán vysoké školy dostatečně ohlídat? A můžeme vysoké školy – přesněji řečeno studijní programy vysokými školami nabízené – považovat za kvalitní, případně rovnocenné jen proto, že tuto akreditaci získaly? (Více informací o činnosti komise najdete v článku na další straně.)
Před dvěma lety jsme v LN udělali malý test. Zareagovali jsme na inzerát jedné americké univerzity, která nabízela na svých stránkách rychlé studium. Stačilo zaplatit asi 500 dolarů. Za tuto sumu vás formálně přihlásili a vzápětí poslali diplom i s přáním veselých vánočních svátků.
Nakonec, proč ne? Koupit lze přece cokoli. Jen jde o to, jakou to má skutečnou cenu. Takže Harvard zůstane Harvardem – tam vám diplom neprodají.
