Zrušený tendr na transportéry připomněl, že vláda by konečně měla armádě sdělit, co od ní chce
Basil Zaharoff byl geniální obchodník. Přezdívalo se mu „Obchodník se smrtí“ či „tajemný Evropan“. Zabýval se především prodejem a posléze i výrobou zbraní. Tradují se neuvěřitelné historky o tom, co dokázal prodat.
Třeba jeden z jeho prvních velkých obchodů ke konci 19. století se týkal parních ponorek Nordenfelt I. Nejprve Zaharoff prodal jednu Řekům. Pak se vydal k Turkům, oznámil jim, že Řekové mají ponorku, což je ohrožuje, a přesvědčil je, aby od něj koupili dvě. Nakonec vysvětlil Rusům, že řecké a turecké ponorky ohrožují stabilitu v Černém moři a prodal jim další dvě. Samozřejmě žádný z těchto pěti strojů se nikdy nezúčastnil bitvy, ba Turci při pokusu odpálit torpédo zjistili, že ponorka je značně nestabilní a zatopila se jí záď.
Jako čísla ve sportce Historky spojené s tímto obchodníkem se vybaví při uvažování nad děním kolem nešťastné dodávky obrněných transportérů pro českou armádu. Ani ne proto, že by to vše bylo dílem nějakého Zaharoffa (ačkoli kde jde o tak velké peníze, nějaké jeho zmenšeniny budou vždy blízko). Spíše jde o to, že pro tendr na obrněné transportéry, vyjednávání o smlouvě, její uzavření a (ne)plnění jsou od počátku charakteristické nesrovnalosti, chaos a obecně podivné uvažování o potřebách armády. Není to zcela nepodobné uvažování dotčených vlád o ponorkách. Problém trefně vystihl v MF Dnes prezident asociace obranného průmyslu Jiří Hynek: vláda by měla armádě konečně sdělit, co od ní vlastně chce, a podle toho ji vyzbrojit.
Jinak generálové budou dál utrácet za projekty, na které pak nebudou peníze.
To je podstata problému i toho, proč se počet transportérů (a nejenom jich, stačí vzpomenout na L-159 či osud tanků T-72) měnil jako čísla ve sportce. Souvisí to s tím, že v jednom okamžiku se armádě slíbí nějaké peníze, řekne se jí, jaké jsou její úkoly a když vojáci přijdou s tím, co potřebují (a bez pochyby si toho vymyslí víc, než potřebují), tak se jim řekne, že je to jinak a že nebudou peníze.
V tuto chvíli je tedy stav takový, že kvůli škrtům asi 199 Pandurů nepotřebujeme (tak vypadají alespoň politické úvahy). Takže to, že Steyr nebyl schopen plnit dohodnuté termíny, se hodilo. Bude zajímavé sledovat k čemu, protože podle všeho se zmenšeniny Zaharoffů dávají do díla. Jednou z variant je, že zvítězí skupina kolem poslance Vidíma, podle kterého by bylo nejlepší domluvit se Steyrem snížení množství kusů Pandurů a zbytek peněz (z plánovaných více než 20 miliard) použít na nákup jiných věcí, potřebných především v misích - lehce obrněná vozidla, přístroje pro noční vidění apod.
To by nebylo tak špatné, peníze by zůstaly armádě a utratily by se za to, co má pro ni a její připravenost smysl - zahraniční mise. Zároveň by posloužily k ochraně lidí, které politici vysílají do nebezpečných oblastí, a pak se jimi chlubí.
Pak je tu další skupina, která zase preferuje, aby zakázku získal švýcarský MOWAG se svými Piranhami. To už by bylo prapodivnější, tedy pokud by nebylo vypsáno výběrové řízení, ve kterém by Švýcaři zvítězili. Což by ovšem znamenalo odložení nutné výměny už doslouživších OT-64 (tedy pokud by se nepoužila magická formulka o zakázce „strategického významu“). A pokud už by zakázka spadla do klína Švýcarům (respektive americké General Dynamics, která vlastní i Steyr), bude dobré se soustředit na to, kolik by to stálo, co bychom za to dostali a jak se použijí zbývající peníze. To platí i pro případ, že by nějaká skupinka začala vážně uvažovat o nákupu transportérů od finské Patrie.
Lákavých 20 miliard Právě rozdělování zbytku peněz (pokud zbudou) bude „náročný“ proces. Oněch 20 miliard není v rozpočtu armády, i Steyr je měl dostávat postupně podle plnění dodávky v následujících letech. V rozpočtu obrany jsou na transportéry přibližně čtyři miliardy na příští rok. Co bude s rokem 2009, není jasné a bude to záviset od nalezeného řešení.
Ovšem nebezpečí je více než dost. Po dřívějších zkušenostech s nekoncepčností politiků a „míjením“ se s úvahami vojáků je možné, že armáda dostane nějaká vozidla a zbytek peněz se rozpustí za jiné, populárnější věci, jako jsou třeba nějaké sociální dávky před volbami. A armáda, která už dnes převrací každou korunu a přemýšlí o tom, jestli a kolik koupí třeba neprůstřelných vest, přijde zkrátka.
A kdyby k něčemu takovému mělo dojít, nebylo by od věci probrat i tento nápad: kupme armádě ponorku. Byli bychom světoví, na provizích by se dalo vydělat a o víkendech by mohla sloužit výletníkům, čímž by se zlevnil její provoz.
***
Pro tendr, vyjednávání o smlouvě, její uzavření a (ne)plnění jsou charakteristické nesrovnalosti, chaos a podivné uvažování o potřebách armády
O autorovi| František Šulc, e-mail: frantisek.sulc@lidovky.cz redaktor LN
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
