* LN Aviezer Tucker vaši studii nezná, došel však k shodným závěrům - například o snaze elity pozdní totality zlegalizovat nabytý majetek a převést ho na děti. Byl pro vás Tuckerův článek v něčem nový nebo zajímavý?
Ta studie je velmi dobrá tím, že zařazuje naši historii do globálního pohybu dějin. Pro mne také ukazuje, že některé klíče k vysvětlení té naší jsou viditelné i pro cizince, který to tu s námi nežil...
* LN Tucker píše o „totalitě“, vy používáte výraz „despotický socialismus“. Proč? Zdá se vám slovo totalita otřepané? Nepřesné?
Totalita je výraz adekvátní v politologickém kontextu: politický prostor a veřejný diskurs lze ovládnout (téměř) totálně. Ale to je vlastně jen hlučící menšina; společnost je především prostor individuálních strategií a ty lze despoticky deptat, ale totálně ovládat - ani náhodou. Ta moje stará knížka byla přece celá o tom, jak čtyřicetiletá historie despotického socialismu u nás začala tím, že stát vyvlastnil rodiny, a skončila tím, že rodiny kolonizovaly stát.
* LN Jak to udělaly?
Za „stát“ si dosaďte politickorepresivní a ekonomickou veřejnou moc a za „rodina“ soukromý prostor každodennosti. Ten svou analytickou silou dokázal paralyzovat dokonce i diskursivní moc totality, protože si vytvořil své vlastní vysvětlení toho, co stát monopolně vysvětloval, a také vysvětlení toho, proč to stát vysvětloval tak, jak to lidem vtloukal do hlav. Víte, sociologie je teorie teoretizujících subjektů: ti lidé věděli, co se to tu s nimi hraje, a byli v té hře sami velmi silnými hráči, nemylte se. Nebyli jen nějakými pasivními objekty „totalitní“ moci.
* LN V předmluvě k letošnímu vydání Proč tak snadno... se vymezujete vůči „mediální pohádce“, která si neuvědomuje, že lidé měli víc než jednu roli, že mohli být naráz agent, disident i obyčejný člověk. Je za tím nějaký osobní zážitek? A jak by to nové převyprávění doby před rokem 1989 mělo vypadat?
Děláte si legraci? To „nové převyprávění“ je práce na dvacet let. Možná ji někdo někde dělá a už to má skoro hotové... Když se ptáte na konkrétní osobní zážitek, je to sice z hlediska novin pochopitelné, ale připomíná to dotaz na spisovatele, kdo se skrývá pod tou či onou postavou jeho románů. Není za tím jeden osobní zážitek, ale celá životní zkušenost s čtyřiceti lety života v totalitě.
* LN Stejně se na jednu postavu zeptám. Už od prvního vydání jsem byl jako čtenář zvědavý, kdo byl ten jihomoravský vinař z poznámky pod čarou na straně 77: v minulém režimu měl zdánlivě všechno, syna ženil na mikulovském zámku, jeho víno kupovali i na Hradě, ale jemu podle jeho slov chyběla „svoboda“. Inženýr Michlovský?
Ne, ale jste velmi blízko. Michlovský byl za starého režimu vinař a v jádru především vinař je, podnikat začal až po jeho pádu. Ten, o kterém jsem psal, byl v jádru podnikatel, typický šejdíř starého režimu. Přechod na šejdířství nového typu tak docela nezvládl, ostatně brzy po převratu zemřel.
* LN Vydáváte Proč tak snadno... potřetí a podle svých slov už naposledy. Proč naposledy?
Už mne to nebaví. Sociologie má dnes před sebou úplně jiné výzvy - není to historie.
***
Ivo Možný (* 1932) se jako sociolog zabývá především proměnami české rodiny. Po roce 1989 založil v Brně Fakultu sociálních studií, byl jejím děkanem a dodnes zde přednáší.
