Od 1. dubna se v Basileji nesmí v restauracích kouřit. Pokuta je jak pro hospodského, tak pro neposlušného hosta velmi vysoká, takže se už zdálo, že se zákaz opravdu prosadí, skutečnost je ale trošku jiná.
V Basileji se v restauracích zase kouří. Ve více než stovce gastronomických podniků jsou zase popelníky na stolech a používají se, jako by se nechumelilo.
Tento husarský kousek se povedl spolku Fümoar, který vydává za pořizovací cenu deseti franků členskou průkazku. Členové mají přístup do podniků označených jako Kuřárna. Na přihlášce do spolku se výslovně vzdávají ochrany před pasivním kouřením a odmítají právní ochranu v případě škod na zdraví…
Zaměstnanci oné stovky podniků podepsali též prohlášení, že jim práce v zakouřených prostorách vyhovuje, a vše je právnicky tak formulováno, že se bude nějaká formální chyba ze strany magistrátu jen těžko hledat. Že jsou kuřáci tvrdošíjní a demagogové, to se ví. Neuznávají ani logiku, že nepsané právo na čistý vzduch má vyšší prioritu než právo kuřáka na znečisťování životního okolí, a tím ztratili na veřejnosti kredit. Již název Fümoar by se měl z jazykově hygienických důvodů zakázat. Je to sémantický hybrid (spíš bastard) z němčiny a francouzštiny.
Kdo tedy nemá členskou legitimaci, nesmí Fümoary navštívit. Získání členství je ale logisticky tak dobře ošetřeno, že problém vstoupit do Fümoaru je téměř fiktivní. Nápad s členskou legitimací se teď rozšířil po Basileji jako požár na vyprahlé savaně.
Iniciátorem, právníkem a jednatelem spolku Fümoar v Basileji v jedné osobě je Thierry Julliard. Není úplně jasné, proč jeho spolek v posledních dnech už žádnou další restauraci pod svá křídla nevzal. Jsem si ale jist, že to bude mít nějaký dobrý důvod. V Basileji je téměř 800 gastronomických zařízení všech kategorií. Z toho je teď stovka členem Fümoaru.
Během několika málo dní bylo vydáno na 45 tisíc legitimací a členů stále přibývá. Iniciátoři jsou spokojeni i s platební morálkou. Dodnes bylo přes 30 tisíc legitimací zaplaceno. Žádný kontrolní aparát plateb neexistuje a vše se odehrává na bázi důvěry a čestnosti. Spolek není ziskovou organizací a veškeré akce provádí pouze za pořizovací ceny. Co se v Irsku a Itálii prosadilo takřka ze dne na den, se ve Švýcarsku připravovalo s ohledem k dlouhé tradici demokracie několik let. Zákon byl po dlouhotrvajících bojích odhlasován, samozřejmě v obou zemských komorách. Politické strany jej zohlednily i ve volebním boji a kandidáti do místních zastupitelstev jakbysmet. Kouření bude povoleno, ale pouze ve zvláštních místnostech, bez personálu a služeb, tak jak to známe například z letišť.
Je v rozporu se zákonem kouření, nebo jeho zákaz?
Městské vedení v Basileji sdělilo, že princip „jedno pohostinství – jeden spolek“ tolerovat bude. Konkrétně to znamená, že pokud se místní štamgasti konstituují jako spolek a hospodský to z ekonomických důvodů odsouhlasí, tak vzniknou polosoukromé kuřárny s nálevnou, eventuálně jídelnou. V podnicích, kde se ale dnes vaří, takové spolky zatím nevznikají.
Zároveň se basilejští ochránci zákona nechali slyšet, že akci Fümoar pokládají za ilegální a zvažují právní ofenzivu. Prvním krokem byl dopis adresovaný všem gastronomickým podnikům – členům spolku, v kterém upozorňují na dodržování zákazu kouření a výslovně vyžadují, aby hostinští zakazovali ve svých objektech kouřit. V případě neuposlechnutí hrozí soudní proces.
Julliard si je ale jistý, že právě zákaz kouření v jeho spolku je ilegální, a počítá s eventuálním procesem. Proces by se táhl určitě až k nejvyšší instanci, před Nejvyšší soud země, a otřásl by konzervativním a pragmatickým přístupem k zákonům ve Švýcarsku.
Důležitým argumentem je všudypřítomná propaganda hostinského cechu, že je zákaz kouření připraví o existenci a tím zvýší počet nezaměstnaných. Protože je na cigarety uvalena značná daň, která plní státní pokladnu důchodového pojištění, tak nechybí ani hlasy, že zákaz kouření povede k bankrotu sociálního systému v zemi. Státní legislativa zřejmě nikdy nepočítala s vyhrocením situace, a tak ani zákon o ochraně zaměstnanců před pasivním kouřením v exponovaných podnicích není jednoznačný a svádí k chytračení.
Basilej a Curych jsou již tradiční rivalové a bude zajímavé sledovat, jak se s hozenou rukavicí vypořádá malé velkoměsto na Limmatu. V Curychu se podle zákonodárců přestane kouřit v restauracích 1. května. Není známo, že by někdo plánoval tak „globální“ spolek jako v Basileji, ale už se ví, že několik restauratérů povede své podniky jako soukromé kluby a spolky, jichž se zákaz kouření zatím netýká. Jistý majitel populárního bistra ve středu města se nedávno nechal veřejně slyšet, že si založil vlastní spolek a nehodlá zákaz respektovat. Tvrdí, že tento zákon chápe jako zákaz provozovat pohostinství. I v Curychu se ozvala kantonální legislativa a… nehodlá nedodržování zákazu kouření tolerovat. Máme se Prvního máje na co těšit!
***
Důležitým argumentem je propaganda hostinského cechu, že je zákaz kouření připraví o existenci a tím zvýší počet nezaměstnaných
O autorovi| JIŘÍ W. POLLAK, je lékař v Curychu
