Letní projekty Divadla Continuo mají více než desetiletou tradici: z areálu renesanční vily Kratochvíle se přestěhovaly na rybník Otrhanec a nyní soubor přišel s myšlenkou hrát divadlo na nedaleké trati a v jejím okolí. Herci a diváci nasednou do vlaku na nádraží v Netolicích a ten je pomalým tempem veze stmívající se krajinou: divadlo se odehrává na zastávkách, v jejich okolí i ve vlaku samotném.
Inspirací Krajiny na znamení je daná lokalita, její současnost i paměť. Projekt se tematicky půlí na dvě části: to, co se děje ve vlaku, je groteskní současnost, zatímco za jeho okny a posléze přímo uprostřed krajiny se odehrávají snové vize z minulosti. Minipříběhy, vypjatá sóla, pohybové etudy, skeče, klauniády - žánrově pestrá směs výstupů probíhá za jízdy ve všech vagonech. V prostředním poštovním, který je otevřený, pak sedí muzikanti - klavírista, saxofonista...
Zamiloval se do mě mašinfíra Úvod, kdy se herci - cestující objevují a nastupují do vlaku, se sice chvílemi rozpadá, ale po odjezdu se vše usadí. Obrazy a výjevy jsou poetické, mají svou neopakovatelnou náladu. Atmosféru zanedbané lokálky, v níž už jezdí jen pár cestujících a která je odsouzena k zániku. A také tu jde o banalitu běžných úkonů při cestování, která je zde ovšem povýšena na grotesku, frašku. Soubor Continua má zkušenost s interaktivní hereckou improvizací a dokáže předat divákům energii a vtáhnout do je do her. A to i přesto, že publikum je někdy z těsného kontaktu rozpačité a tak i reaguje.
I prostorové omezení (úzká ulička mezi sedadly) je pro herce pobídkou - téměř akrobatická čísla, improvizované honičky a další ekvilibristika určují excentričnost projevu a divoké tempo. Oproti zvyklostem se ale hodně mluví, což není vždy ku prospěchu. Je tu například konferenciér s megafonem, otravný krasoduch vybízející diváky ke konzumaci duchovna. Hovoří se hlavně cizími jazyky, a i když jde víc o emocionalitu projevu než o slovo, naznačení významu promluv by neškodilo. Jak má divák ocenit vervní ztvárnění lásky k mašinfírovi, je-li toto pronášeno v italštině. Mluvené pasáže křehké poetice předváděných obrazů prostě ubírají na síle. Vlak několikrát zastaví a diváci mohou pozorovat, jak se tmavá krajina osvítí a na „přírodním jevišti“ se rozehrávají bizarní souboje. Pak zase světlo ozáří starý náklaďák s postavami, které vztahují ruce k noční obloze. Vše vyvrcholí opuštěním vlaku a pochodem na louku, kde velké neohrabané figury svádějí boj na život a na smrt za zvuku klavíru. Boj končí umlácením klavíristy a uondané stádečko diváků v mokrých botách pokračuje k nedalekému rybníku, kde svítí jakési domečky - hnízda. Obrysy jejich obyvatel se rýsují za matným celofánem a oni utkvěle mumlají své repliky. Další osvětlené objekty připomínají pomníčky, na nichž jsou ručně psaná líčení dějů, jež se v této krajině odehrály v různých časech: po válce, po únoru 1948. Na rybníce pak pluje svíčkami osvětlený vor, který jako by všechna neštěstí a smutky odvážel do zapomnění. I když zase: vyprávění v italštině o náletu na Drážďany a o tom, jak dívka už nikdy nenašla cestu k domovu, souvisí s dosavadním putováním jen volně, nehledě na to, že větší část diváků zřejmě neví, oč jde. Cizí řeč zde svou ozvláštňující funkci plní jen zčásti.
Nový projekt nezapře styl Continua, ale zároveň přináší nové nápady, režijní i výtvarné. Vtip s vlakem je skvělý a režisér i soubor z něj vytěžili maximum. Problémem však zůstává metráž a to, že po relativně dlouhé vlakové „seanci“ je třeba ještě absolvovat další výlet mokrou noční krajinou. Úvod nebo část dějů ve vlaku i kolem něj by klidně mohly být kratší. Zrovna tak není příliš zábavné pochodování v bažině a škobrtání ve tmě, bez nichž se bohužel návrat k vlaku neobešel.
***
HODNOCENÍ LN
***
Krajina na znamení
Divadlo Continuo - vlakové nádraží Netolice, 10. - 16. 8.
Divadlo v lokálce
Vlak s Continuem a jeho diváky vyjíždí tento týden každý den ve 20 hodin z nádraží v Netolicích
