Ekonomové hovoří o „automatických stabilizátorech“, jejichž prostřednictvím stát v době krize pouští do ekonomiky více peněz: když přibude nezaměstnaných, zvýší se objem vyplácených podpor v nezaměstnanosti.
Politický sektor zná poněkud jiné automatické stabilizátory. Jsou to hlavně hypotéky a leasingy. Když se po volebním patu v roce 2006 marně hledala cesta k předčasným volbám, mohly za to automatické stabilizátory: poslancům, kteří se s vidinou na čtyři roky garantovaného příjmu hned zadlužili, se z lavic nechtělo. Na druhou stranu stabilizátory nakonec pomohly získat důvěru vládě, jejíž většina na první pohled nebyla jistá. Předseda sněmovny Vlček sice plní své běžné i mimořádné úkoly – například se s ním chce sejít Michel Platini –, ale není divu, že je trochu nervózní. Nikdo nemá rád, když vyjednávají o něm bez něj. Pobírá 200 tisíc měsíčně, a navíc má k dispozici služební vilu a auto s řidičem. Degradace na předsedu sněmovního výboru by znamenala, že by na účet dostával pouhou stovku. A žádnou vilu, žádného řidiče, žádné schůzky s Platinim. Jeho stabilizátor má podobu pětiapůlmilionové půjčky. Divíte se, že je rozladěný?
Čtěte „Bavme se...“ na str. 2
