Přesto existuje jasná hierarchie. Výsostné postavení má největší tuzemská filmová akce: Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Letošní 43. ročník láká na více než dvě stovky filmů, tradiční osvědčené sekce přinášející na stříbrném podnosu výběry ze světových A festivalů i lákavé workshopy. Například pro filmaře, kteří mají ambici stát se novým Milošem Formanem a prosadit se v Hollywoodu nebo pro ty, již chtějí nahlédnout do zákulisí udílení Oscarů.
Hollywood, jenž je zdrojem fascinace i nevybíravé kritiky proponentů domácích kinematografií, na evropský festival patří, ať se to někomu líbí, nebo ne. Karlovy Vary si za léta své novodobé existence našly vlastní cestu mezi hollywoodským leskem a vstřícným přístupem k běžnému divákovi. Systematicky budovaná image „lidověhvězdného“ festivalu je slušně prodejná na mezinárodní scéně.
Vary, nebo Hradiště?
O stabilní pozici festivalu a jeho stoupající prestiži svědčí i stoupající zájem filmařů svůj snímek na festival prosadit. Například ti čeští po létech vlažného přístupu projevili větší zájem. I proto jsou v soutěži hned dva čeští zástupci. Organizátoři našli svou rovnováhu a teď už chtějí jen zlepšovat dobře nastavený koncept. Jeho součástí je i „šetrnější“ přístup k hvězdným hostům. Stejně jako se Vary - i přes stále se zlepšující sekci industry pro filmové profesionály - neproměňují v hektický filmový veletrh jako Cannes nebo Berlín, nemají za cíl bombardovat diváky jednou hvězdou za druhou. K dodání patřičného „šmrncu“ stačí bohatě Robert DeNiro a Christopher Lee.
Většinou platí, že kdo jede do Varů, vzdá Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, nebo naopak. Letošní „revoluční“ ročník ale k sobě strhával mnohem více pozornosti a nějakou dobu zaměstnával média stejně jako je teď zaměstnávají Karlovy Vary. Z čela LFŠ byl kvůli údajným finančním problémům odvolán Asociací českých filmových klubů její dlouholetý ředitel Jiří Králík. Následovala přestřelka vyhrožování žalobami.
Události kolem LFŠ mohou mít dvojí efekt. Na jedné straně můžou vyvolávat nadšené očekávání velkých změn k lepšímu. Na straně druhé ale mohou být vnímány negativně a dodávat akci nešťastný nádech nejistoty a kontroverze a připravit ji tak o návštěvníky.
Letošní ročník tak ukáže, jestli a jak může LFŠ fungovat bez Králíka a jestli lze udělat čáru za vzrušenými debatami. Nové vedení v čele s Pavlem Bednaříkem naskočilo do rozjetého vlaku, a zachovalo tedy ještě hlavní témata navržená bývalým vedením - Film a magie. Může se pochlubit třemi velkými jmény spojenými s magií - Janem Švankmajerem, Jurajem Jakubiskem a hlavně baskickým fenomenálním režisérem Juliem Medemem, tvůrcem v české distribuci uvedeného snímku Sex a Lucía. Medem má na svém kontě ale i větší magické poklady, jako Milenci polárního kruhu nebo Země. Magické odlesky se budou mihotat i v sekci Hudba a němý film. Magii jiného druhu zase nabídne sekce Přepisování minulosti, která nahlíží osudové roky 1948 a 1968 z pohledu interpretace a překrucování komunistickými ideology. Obsah slova škola v názvu letos naplňuje intenzivní filmový kurz pro studenty středních škol.
Bez tématu, ale s možná nejlepší retrospektivou ze všech, které letošní léto nabízí, uzavře sezonu Mezinárodní soutěžní přehlídka studentských filmů a debutů Fresh Film Fest. FFF letos slaví své páté výročí, takže slibuje být ještě uvolněnější než jindy. Retrospektiva Karla Zemana je volba, za niž organizátoři zaslouží aplaus. Nejenže ukáže jednoho ze skutečných a opomíjených géniů československého filmu, ale zosobňuje i to, co je znakem festivalu: hravost a radost z filmu.
