V Pěchoučkových obrazech se nevšedním způsobem setkává až minimalistická kompozice, ve které se vždy v přesně voleném rytmu střídají různobarevné proužky látky s citlivě ztvárněnými figurami, zachycenými v různých situacích, se smyslem pro jemný humor a lehkou ironii.
V první části expozice jsou výrazově sevřené monochromní obrazy, jejichž skladbu tvoří pruhy vzniklé z napnutých nití. Svým řešením - mezi vlákny prozařuje vnitřní prostor - vyvolávají dojem kmitající televizní obrazovky.
Vlastně tak navazují na op art, který také dokázal intenzivně působit na naše oči a vyvolávat v nich mihotání a zvláštní pocit znejistění. K nim se významově vážou další kompozice opět z látek a napnutých nití, které připomínají rozzářené elektronické obrazy, ovšem vycházející z inspirace konkrétními předměty.
Čekání v trenýrkách, tričkách a ponožkách V druhé části výstavy autor sice znovu užívá stejnou metodu, ale výraz obrazů obohacuje spojením s mírně komickými figurami lidí, kteří se dostávají někdy až do téměř nedůstojných a zároveň vlastně celkem běžných situací, kdy například čekají napůl svlečení, jen v trenýrkách, tričkách a ponožkách, na lékařské vyšetření.
Mužské postavy jsou vytvořeny z látek a jen lehce doplněny kresbou. Autor tak v celé výstavě skoro vynechává klasické postupy, ale přitom minimálními prostředky dosahuje maximálních účinků. Z obrazů je však jasně vidět, že ovládá kresbu i malbu, že je vlastně s úspěchem nahrazuje jinými metodami, které tu mají své opodstatnění. Používá materiály, se kterými se denně setkáváme. Tak jeho projev působí ještě autentičtěji a přesvědčivěji. Poslední sérii věnuje Pěchouček figurám na pomyslné pláži, kde postupuje obdobným způsobem. Spojuje geometrickou kompozici vzniklou sešitím proužků barevných látek s jen naznačenými figurami, jež mají přes sebe přehozené ručníky.
Z celého souboru vyzařuje příjemná pohoda a zároveň umělcův smysl pro nadsázku či pro vyjádření absurdity, která do našeho života takřka nepozorovaně a zřejmě stále výrazněji proniká. Kromě přirozeného projevu je na Pěchoučkovi pozoruhodné, že dokáže jako jeden z mála tvůrčím způsobem navázat na odkaz několika proudů moderního umění (tedy v jeho případě na op art, pop art či novou figuraci), a přitom si zachovat osobitost.
***
HODNOCENÍ LN ***** Michal Pěchouček: Screen
Galerie Jiří Švestka Do 5. 4.
Autor skoro vynechává klasické postupy, ale přitom minimálními prostředky dosahuje maximálních účinků. Z obrazů je jasně vidět, že ovládá kresbu i malbu, že je vlastně s úspěchem nahrazuje jinými metodami.
Michal Pěchouček (1973)
Vystudoval AVU (1999), v roce 2003 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého určenou mladým umělcům. „Nemohu se považovat za malíře, protože malování nesnáším. Občas se ale přemůžu a prezentuji se něčím, co má svojí formou blízko ke klasickému závěsnému obrazu,“ říká mimo jiné na svých internetových stránkách www.pechoucek.com.
