Psychologové sice znají termín „slast z opakování“, ale už i ten nový šéf Českého rozhlasu řekl (svými slovy), že hudba na Radiožurnálu je peklo. Pravda, Richard Medek jako člen vedení ČRo ten stav spoluzpůsobil; kritiku ovšem můžeme brát nejen jako kopnutí do mrtvoly bývalého ředitele, ale i jako neokázalé pokání.
Nedávno jsem bezcitně zapřel povahu své práce a dostal se tak mezi pokusné lidi - testovače. Pustili mi pět písní, jež mám spojené se socialistickou stanicí Hvězda a na které se už dlouho snažím zapomenout. „Vyberte nejméně jednu!“ Řekl jsem, že ani jednu a že o téhle situaci zajímavě rapují Manželé. „Co se vám líbí relativně nejvíc?“ tlačil pán testovacího kompostu. „Ale já nechci doporučit ani tu Suzi Quatro!“ zoufale jsem kličkoval. Ředitel Medek nenabízí žádné řešení, jen konstatuje problém. Jestlipak se rádio někdy odváží hledat - třeba spolu s psychology - model rozmanitého příjemného zvuku, který by nahradil tu dnešní matějskou? Každodenní kulisa Radiožurnálu je silným poutem k předrevoluční pachuti. Signálem, který říká: „Nemá cenu pracovat na změně. Nabytá svoboda na našem náměstí nic neznamená, prokletí z minula se už nedá zrušit, umřete s ním.“ To je ten důvod, proč by žádná hudba byla lepším řešením než zachovávání statu quo.
O autorovi| Pavel Klusák publicista
