Vystaveno jsou tu necelé dvě desítky objektů, které pocházejí především z 80. let. Přivezeny byly z Galerie Klenová u Klatov, ze Západočeské galerie v Plzni, některé pocházejí ze soukromých sbírek. Významná část má ovšem domov ve sbírkách Medy Mládkové, která umělkyni podporovala v časech oficiální nepřízně, tedy právě v oněch letech osmdesátých.
Adriana Šimotová pochází z českofrancouzsko-švýcarské rodiny. S manželem, malířem Jiřím Johnem, patřili k zakladatelům výtvarné skupiny UB 12. Od počátku sedmdesátých let nesměla vystavovat. V roce 1972 zemřel Jiří John. Teprve po sedmi letech odmlky se její práce objevují na disidentských výstavách. První veřejná přehlídka v roce 1986 v Brně se stala důležitou událostí neoficiální výtvarné scény. Od roku 1982 ji zastupuje pařížská Galerie de France. Po listopadové revoluci se stává vyhledávanou umělkyní. Její obrazy se dostávají do velkých sbírek v Tokiu, Washingtonu, Paříži a do mnoha českých veřejných institucí. V devadesátých letech byla pravidelně zvána na prestižní Mezinárodní letní akademii výtvarného umění v Salcburku. V roce 1994 zemřel její jediný syn Martin. Velkou retrospektivu jí Národní galerie v Praze připravila v roce 2001. V dubnu se otevře výstava nejnovějších prací v galerii Rudolfinum.
Lze snad říci, že v Kampě jsou k vidění díla z klasického období: rozsáhlé bílé kartouny a kaligrafický papír poznamenaný perforací, frotáží, perokresbou, všelijak, ale vždy sofistikovaně dotýkané, protrhávané, umazané od různých pastelů, práškových pigmentů a jiných přísad. Jemnost a syrovost, nedořečenost a plnost významu tu sousedí s prostou a jednoduchou krásou, která si ani nevyžaduje interpretaci.
