KAPSKÉ MĚSTO Nynější mistrovství světa ve fotbale by mělo být africké s ohledem na to, že se poprvé koná na africkém kontinentu. Ale africké týmy, z nichž mnoho je na pokraji vyřazení, tak docela africké nejsou, napsal list The New York Times.
Ne se Svenem-Goranem Erikssonem; Švédem, který si v Anglii vykoledoval tisíce titulků v bulváru a nyní trénuje Pobřeží slonoviny navzdory tomu, že nemluví ani francouzsky, ani žádným z místních jazyků. Ne s bývalou francouzskou hvězdou Larsem Lagerbäckem, dalším rekrutem ze Švédska, trénujícím Nigérii. Ne s bývalou francouzskou hvězdou Paulem Le Guenem ve službách Kamerunu a ne s Brazilcem Carlosem Albertem Parreirou držícím otěže jihoafrického týmu. Ne s trenérem ghanských fotbalistů Milovanem Rajevacem ze Srbska.
Zahraniční trenéři byli stálým inventářem afrického fotbalu od samotných počátků MS. V roce 1934, kdy se Egypt stal první africkou zemí účastnící se turnaje, stál v jeho čele Skot James McRae.
Trvalo dalších 36 let, než jeho úspěch napodobila další africká země. Když se v roce 1970 na šampionát probojovalo Maroko, byl jeho trenérem Blagoje Vidinič z tehdejší Jugoslávie.
Symbolický letošek Ovšem letošek je hluboce symbolickým rokem a příležitostí; jednou z těch, které mají vyzdvihnout možnosti Afriky a jejích současných kvalit.
A v této souvislosti je poměrně nepřípadné, že ze šesti afrických týmů na turnaji jen Alžírsko má vlastního trenéra; vede je čtyřiašedesátiletý Rabá Saadán.
„Pro mou zemi je to symbolické, protože pan Saadán je tím, kdo nás kvalifikoval na mistrovství světa,“ říká alžírský obránce Madžíd Búghirra. „Kvalifikovali jsme se už před čtyřiadvaceti lety a Saadán byl tenkrát taky trenérem. V Alžírsku je velmi uznávaný a myslím, že nám to dodává i dobrý zvuk. Prostě pro Alžírsko je dobré mít alžírského trenéra.“ U zbývajících pěti afrických týmů je to jinak a tato situace, jakkoli není nijak nová, zůstává zdrojem nespokojenosti na africkém kontinentu.
„Řekněme to takhle, je to stejné jako tvrdit, že Viktoriiny vodopády objevil David Livingstone,“ prohlásil v BBC Simaata Simaata, generální tajemník asociace zimbabwských trenérů.
„Ne, David Livingstone byl pouze prvním Evropanem, který uviděl Viktoriiny vodopády. Už tu byli místní lidé, kteří věděli, že tenhle zázrak světa existuje, a byli tu místní lidé, kteří k nim i znali cestu. A to je přesně způsob, jakým vnímáme zahraniční trenéry,“ dodal.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy
