Pro nového prezidenta je jeho „rasa“ přítěží i výhodou.
Pro některé Afroameričany možná v úřadě nebude „dost černý“. A pro některé bělochy zůstane navždy „černochem“.
Barack Hussein Obama vlastně ani není Afroameričan. Asi nejblíže pravdě je Chris Lehane, jeden z demokratických aktivistů, kterého citovala americká agentura AP: „Obama šel do boje o prezidentské křeslo jako člověk, který se náhodou narodil jako Afroameričan, ne protože je Afroameričan.“
Obama ostatně není ani Afroameričan, ale pouhý „míšenec“. Má bílou matku a jeho otec byl původem z Keni. S typickými americkými černochy, kteří jsou potomky otroků přivezených v osmnáctém století na práci na polích bílých amerických plantážníků, má Obama společného jediné: tmavší barvu pleti.
Ale i tahle „maličkost“ hrála v dnešní Americe důležitou roli i padesát let po zrušení posledních segregačních zákonů - naštěstí pro Obamu roli převážně pozitivní. Demokratického kandidáta totiž vzali za svého američtí černoši, kteří tvoří víc než desetinu voličů a kteří -a to je nejdůležitější - se na rozdíl od minulých hlasování těchto voleb velice aktivně účastnili. Podle předvolebních průzkumů, například toho, který provedl Gallupův ústav, se na Obamovu stranu přiklonilo 80 procent Afroameričanů, zatímco na McCainovu pouhých devět.
Klíčovou úlohu ale hrála vedle barvy kůže také sociální očekávání. Přes sílící vliv černošské střední třídy, z níž ostatně pochází kromě Obamy i další úspěšní černošští politici posledních let, patří stále většina Afroameričanů k sociálně nejslabším skupinám obyvatelstva. A faktem je, že s Obamou spojili své naděje právě sociálně slabší a méně movití občané; ti, kterým demokratický kandidát zaručil sociální jistoty a peníze na ně hodlá získat zdaněním nejbohatších skupin Američanů. Obamovu slibu, zavazujícímu se ke zlepšení jejich životních podmínek, věřilo šest z deseti Afroameričanů...
Voliče tmavé pleti si přitom Obama získal, aniž svůj (poloviční) černošský původ příliš zdůrazňoval. Na rozdíl od svých předchůdců (mezi nimiž byl například neúspěšný kandidát na demokratickou nominaci v letech 1984 a 1988 reverend Jesse Jackson) nekladl takový důraz na řešení problémů Afroameričanů, ale vystupoval důsledně jako „celoamerický politik“. „Kampaň by neměla být o problémech černých a bílých, ale o problémech Američanů,“ opakoval několikrát během své kampaně Obama.
„Bradleyho efekt“ se neopakoval Nový prezident se také chytře distancoval od černošských aktivistů z doby boje za rasovou rovnoprávnost, kteří se v jeho kampani nikdy nedostali do popředí. Je to paradoxní: černošští veteráni berou Obamovo zvolení jako vyvrcholení svého celoživotního úsilí.
Právě tak ale brali Obamu i „antirasističtí“ běloši. Nepotvrdily se tak obavy mnohých amerických sociologických expertů, že v rozporu s průzkumy může nakonec přece jen „černocha“ Obamu porazit běloch McCain. V americké politologii pro tento efekt existuje speciální název „Bradleyho efekt“. Tom Bradley byl v roce 1982 černošským kandidátem na guvernéra Kalifornie, a přestože měl podle průzkumů jednoznačně uspět, nakonec v hlasování prohrál.
To se od té doby stalo ještě několikrát - a i v těchto volbách byl podle analytiků „Bradleyho efekt“, kdy bílí Američané v průzkumech podpoří černošského kandidáta, ale za plentou pak dají hlas bělochovi, poslední Mc Cainovou šancí na odvrácení porážky.
To, že se stal Obama, „poloviční černoch“, prezidentem USA, je jen potvrzení vzestupu barevných Američanů na samou špičku politiky. Za všechny předchůdce současného prezidenta je třeba zmínit hlavně dva: Colina Powella, prvního Afroameričana ve funkci předsedy sboru náčelníků štábů americké armády a pozdějšího prvního ministra zahraničí USA tmavé pleti. A také jeho nástupkyni Condoleezzu Riceovou. Oba se do svých funkcí dostali v republikánských kabinetech George W. Bushe. Paradoxně to tak byl právě Bush, který Obamovi umetl cestu do Bílého domu...
