130 let

Agent „Hudebník“

Česko

Státní bezpečnost se Jazzové sekci intenzivně věnovala -a tak jako ve všech jiných společenstvích měla i v jejích řadách své tajné spolupracovníky. Znevěrohodňovat tím význam sekce by bylo naivní a hloupé: měla tisíce členů, drtivá většina jejích aktivistů riskovala přinejmenším „potíže v občanském životě“, sekce způsobila komunistickému aparátu značné komplikace a to, co dělala, tisícům lidí pomáhalo. Zároveň ovšem není důvod, proč kolem tématu „spolupráce s StB“ chodit jako kolem horké kaše.

Už v roce 1999 se psalo, že tajná policie evidovala jako spolupracovníka předsedu Jazzové sekce Karla Srpa. Podle časopisu Týden byl veden v letech 1976 až 1982 nejprve jako důvěrník a od roku 1979 jako agent s krycím jménem Hudebník. „Od ostatních evidovaných ,Hudebníků‘ odlišuje Srpa kromě data narození registrační číslo 25280. Vzhledem k tomu, že při lustraci je registr svazků základním výchozím materiálem, znamená to, že lustrační osvědčení Karla Srpa musí být pozitivní,“ stojí v Týdnu.

Prověřený a hodnověrný Autor tohoto textu nikdy neviděl „Hudebníkův“ svazek, a tak nemůže říct, jak Srpova spolupráce s tajnou policií vypadala. Písničkář Jaroslav Hutka našel ve svém svazku, který na něj StB vedla jako na „nepřátelskou osobu“, zprávy agenta Hudebníka se stejným registračním číslem, jako je to Srpovo. Agent je v nich hodnocen jako prověřený a hodnověrný a upozorňuje například na to, že Hutkovi má i přes jeho „závadovost“ vyjít deska. Mluví prý o náladách vyvolaných ve společnosti poté, co byl Hutka obviněn z trestného činu nedovoleného podnikání, a předává informaci o Hutkově úmyslu emigrovat. Srp tyto informace nikdy nepopřel, ovšem bagatelizoval je a napsal, že nikomu neublížil a že Hutkova „obvinění“ jsou nesmyslná. V prosinci 2000 Městský soud v Praze 1 rozhodl, že Srp byl ve spisech StB evidován jako její spolupracovník „neoprávněně“.

Člen výboru Jazzové sekce Čestmír Huňát kdysi reportérce časopisu Týden o Srpovi řekl: „Nevím, jestli jsme byli pod kontrolou. Znám Karla a vím, že nějaké hry hrál, ale do jaké míry to bylo účelové, nevím. To je k diskusi, jestli spolupracoval, aby něčemu pomohl, když na druhou stranu třeba něco potopil... Když jsme začali dělat v roce 1987 Unijazz a rozešli jsme se s Karlem, cítili jsme občas klacky pod nohama. Tehdy se z Jazzové sekce rozšířilo, že jsme nedůvěryhodní a kdo ví, jak to s námi je. Byli jsme také podezíráni ze spolupráce... Bylo by dobré vědět, na čem jsme byli. Čekal bych, že Karel sezve aspoň nejbližší spolupracovníky a řekne, jak to bylo. Jeho vyjádření, která čtu, jsou jen mlžení.“

  • Vybrali jsme pro Vás