Úsečka, nebo trojúhelník? Prožívání, nebo zaznamenávání? To jsou základní otázky, které klade novela Agnes švýcarského autora Petera Stamma. Próza přináší příběh jedné lásky. Takových knih existuje ve světové literatuře samozřejmě spousta a mnohé se staly legendárními. Přibude k nim nyní i tato próza, vydaná v originále v roce 1998?
V úzkém příběhu Peter Stamm (1963) již publikoval řadu prozaických knih i divadelních a rozhlasových her. Studoval anglistiku, psychologii, psychopatologii i hospodářskou informatiku. Vedle psaní beletrie se zabývá rovněž žurnalistikou a pobýval také v New Yorku, Paříži či Skandinávii. A to má společné s vypravěčem novely Agnes. I on pochází z Evropy, i on nyní žije v Chicagu – a píše na zakázku knihu o Pullmanových luxusních železničních vagonech. Jestli i Peter Stamm prožil stejný milostný vztah jako vypravěč s Agnes, zabývající se na univerzitě fyzikou, už ale není podstatné.
Novela, jak to ostatně u tohoto žánru bývá, přináší poměrně přímočarý, „úzký“ příběh. To se týká jak časového hlediska – povětšinou zůstáváme v přítomnosti příběhu – tak toho, že jde opravdu o drama pro dvě postavy. Jsou zde však jistě výjimky, jež má každé „pravidlo“.
Tak se Agnes vrací fragmentárně do svého dětství a dospívání a tím naznačuje komplikovaný vztah s rodiči. Stejně tak úplně neplatí, že v příběhu figurují pouze dvě postavy. Je tu, byť pouze zprostředkovaně, také Herbert, který údajně Agnes miluje. Je tu ale i Louise, s níž si vypravěč cosi začne v době, kdy od něj Agnes odejde. Já budu strana A, ona bude strana B...
To je jen jeden z momentů, kdy se úsečka mění – snaží změnit – v trojúhelník. Milostný trojúhelník v pravém smyslu však v této knize nevznikne. Další pasáží, kdy se dvojice začíná měnit v trojici, je ta, kdy Agnes – mimochodem až do popisovaného vztahu panna – otěhotní. To je počátek rozkolu, protože její milý dítě nechce... Znovu se milenci sblíží až po náhlém potratu.
A třetím „narušitelem“ vztahu vypravěče a Agnes je příběh, který vypravěč začne psát. A je to příběh paralelní, který nejen popisuje, co spolu s Agnes prožili, ale později i to, co spolu prožijí – chtěli by prožívat. A tak se jim třeba v tomto „světě“ narodí dítě. Nutno dodat, že Agnes podnítí vznik i dokončení tohoto textu. Jako by si ve své naivitě neuměla uvědomit, že takovéto „zaznamenávání“ tlumí a zabíjí žitou realitu (nebo snad tuší, že některé věci může prožít pouze v představách?). Stejně negativní dopad na vztah pak má i to, že ani jeden z milenců vlastně nepracuje. A právě tato „volnost“, umožnění tohoto prostoru, je příčinou skutečnosti, že jsou lidé unášeni do fiktivních světů – ať už psaných, či jen myšlených. Ani to, že prostor psaného fiktivního příběhu „obývají“ vypravěč a Agnes dohromady, jejich vztah nezachraňuje, ba právě naopak.
Peter Stamm nestvořil žádný originální příběh a ani se nedá říci, že by novelu sepsal stylem, který je okouzlující – před estetickou krásou dává přednost přemítání. Nejedná se tedy o knihu v literární historii nijak převratnou, přesto je vskutku hodná pozoru. A to nejen proto, že ukazuje, jak se někdy fikce může zdát důležitější než realita.
Tato novela totiž velmi přesně ukazuje, co všechno „lásku“ ohrožuje a co ji může nadobro zadusit. Počítaje v to samozřejmě i základní neschopnost dostatečně se poznat a porozumět si. Milostný vztah je křehká záležitost, dokonce natolik, že žádné recepty na ten „zaručeně šťastný“ většinou neplatí. Zaplaťpánbůh!?
***
HODNOCENÍ LN ***** Peter Stamm: Agnes
Přeložili Hugo Kysilka a Marie Išková Dauphin, Praha 2008, 136 stran
