Ačkoliv k podobné tragédii jako před dvěma týdny v německém Winnendenu, kde sedmnáctiletý mladík vtrhl do budovy své bývalé školy a postřílel patnáct lidí, zatím v Česku nedošlo, neznamená to, že se v českých školách zbraně nevyskytují.
Jen pouhé dva dny po winnendenském masakru museli učitelé kladenské Soukromé střední odborné školy přivolat policisty na studenta, který si do školy přinesl vzduchovou pistoli a lovecký nůž. Chlapec naštěstí nikoho přímo neohrožoval a celý případ bude řešen jako přestupek.
Mladý delikvent byl podle učitelů obecně dlouhodobě problémovým studentem s řadou neomluvených absencí. Za svůj poslední přečin byl již ze školy podmínečně vyloučen a potrestán sníženou známkou z chování.
Střelné zbraně se objevují ve škole zatím jen výjimečně Podle loňského šetření Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) je výskyt střelné zbraně v českých vzdělávacích zařízeních stále výjimečnou událostí. V předcházejících třech letech zaznamenali její výskyt „jen“ zhruba v jednom procentu mateřských, základních, středních, speciálních a vyšších odborných škol. K podobnému číslu došli přitom výzkumníci ÚIV i v roce 2004.
U bodných a sečných zbraní už je však situace podstatně horší. Jejich přítomnost přiznali za stejné období ve více než pětině oslovených škol. Stejná je přitom současně četnost dalších nebezpečných předmětů, jako jsou například boxery, řetězy či vrhací hvězdy. Jejich obliba mezi žáky a studenty se proti údajům z roku 2004 přibližně zdvojnásobila.
S tím nepochybně souvisí i rostoucí agresivita žáků, a to jak verbální, tak i fyzická. Celých deset procent škol řeší slovní útoky na své pedagogy minimálně jednou měsíčně a jen necelá třetina škol uvádí, že se s něčím podobným vůbec nepotýká.
Přímý fyzický útok na učitele ze strany žáků či studentů přiznává v posledních třech letech sice jen 6 % škol, ale počet těchto deliktů stále roste - v roce 2004 to byla jen čtyři procenta.
Co může české pedagogy alespoň trochu těšit, je skutečnost, že naopak klesá soustavně počet útoků ze strany rozezlených rodičů. Přesto je jejich výskyt až překvapivě vysoký.
Opět pouhá necelá třetina středních a základních škol tvrdí, že se s ničím podobným u nich nesetkali, a sedmnáct procent oslovených škol přiznává minimálně verbální rodičovský útok několikrát do roka a přes padesát procent alespoň jednou za školní rok.
S fenoménem fyzického násilí ze strany rodičů svých žáků se setkali naštěstí v poslední době jen na třech procentech škol.
Ozbrojence prozradila rozřezaná sedačka Násilné tendence se ovšem neprojevují jen vůči osobám, ale mnohem častěji proti majetku. Ostatně i ozbrojený kladenský student byl odhalen až po té, co učitelé začali vyšetřovat, kdo úmyslně rozřezal jednu ze sedaček z vybavení školy. Teprve tehdy na to, že jejich spolužák má u sebe nejen nůž, ale i vzduchovku, upozornili pedagogy sami studenti. Učitelé následně přivolali preventivně raději policisty. „Chtěli jsme děti hlavně polekat,“ přiznává jedna z učitelek. Vedení školy jinak nechtělo celý incident nijak oficiálně komentovat. „Nebudeme o tom s vámi mluvit, nechci, aby se o naší škole psalo,“ sdělila například serveru Tyden.cz ředitelka Romana Hübnerová.
Učitelé si svůj osobní majetek ohlídají S ničením školního majetku se potýkají v nějaké míře na téměř osmdesáti procentech škol. Vedení každé desáté školy přitom uvádí, že tento jev je u nich častější než jednou měsíčně. A opět platí, že vandalismus školáků od roku 2004 vzrůstá.
Poněkud příznivější je statistika poškozování věcí patřících do osobního majetku učitelů. V tomto případě se s něčím podobným zatím nesetkali na více než dvou třetinách dotazovaných škol. Skoro kuriózně přitom zní vysvětlení, které nabízejí ve své zprávě výzkumníci ÚIV.
„Důvodem je jistě obtížnější dostupnost osobního majetku a také vědomí větší závažnosti tohoto deliktu,“ píší. Jinými slovy: učitelé si dokážou své vlastní věci ohlídat nebo alespoň s případným vandalem „zatočit“. U majetku školy se jim to již tolik nedaří.
Zajímavá je také souvislost mezi výskytem násilného chování žáků a velikostí školy a obce, v níž se nachází. Podle zjištění ÚIV okolo čtyřiceti procent škol v obcích do pěti tisíc obyvatel uvádí, že se s podobnými jevy nesetkávají.
U škol z měst nad 50 tisíc obyvatel byl podíl takovýchto odpovědí poloviční.
Ještě větší rozdíl se ukazuje mezi školami s méně než sto žáky a vzdělávacími zařízeními nad pět set žáků. Z malých škol se například s verbálními útoky na učitele nesetkali v 45 % z nich. Velké školy se mohly pochlubit bezproblémovým chováním svých žáků v tomto ohledu jen ve 13 %.
***
ZBRANĚ VE ŠKOLE
Výskyt nebezpečných předmětů ve školách
Střelné zbraně
nikdy 98,7 % škol
jednou za tři roky 1,2 % škol
vícekrát za tři roky 0,1 % škol
Největší výskyt podle krajů
(% škol s min. jedním případem)
Karlovarský 3,1
Jihočeský 2,5
Plzeňský 2,3
Pardubický 2,1
Ústecký 2,0
Královéhradecký 1,8
Liberecký 1,7
Praha 1,4
Jihomoravský 1,3
Bodné a sečné zbraně
nikdy 78,1 % škol
jednou za tři roky 10,5 % škol
dvakrát za tři roky 6,2 % škol
třikrát za tři roky 2,5 % škol
čtyřikrát za tři roky 0,7 % škol
pětkrát za tři roky 1,4 % škol
šestkrát za tři roky 0,1 % škol
Jiné zbraně
(boxery, řetězy, vrhací předměty)
nikdy 78,4 % škol
jednou za tři roky 8,7 % škol
dvakrát za tři roky 6,2 % škol
třikrát za tři roky 3,1 % škol
čtyřikrát za tři roky 0,6 % škol
pětkrát za tři roky 1,7 % škol
šestkrát
až desetkrát za tři roky 0,9 % škol
jedenáctkrát
až dvacetkrát za tři roky 0,3 % škol
Největší výskyt podle krajů
(% škol s min. jedním případem)
Ústecký 35,1
Karlovarský 32,3
Praha 29,7
Liberecký 29,3
Plzeňský 25,8
Zdroj: Ústav pro informace ve
vzdělávání
