Zřejmě už první obchodník se v dávných dobách zamýšlel, jak by šikovně na zákazníka vyzrál, jak by ho nalákal, aby si koupil zboží, které nabízí právě on. Pokud používal korektní způsob, pak ani jemu nebylo co vytknout. Rozhodlli se však, že výhody zboží trochu nafoukne nebo si vymyslí ještě další báchorky, které budou opravdu jenom dílem fantazie, pak by jeho jednání bylo možné z dnešního hlediska hodnotit jako používání nekalých obchodních praktik a to je ze zákona zakázáno. Už jsme o nich na tomto místě psali. Nicméně 12. února letošního roku uplynul přesně rok ode dne, kdy nabyla účinnosti novela zákona o ochraně spotřebitele týkající se nekalých obchodních praktik. Stojí, myslím si, tohle výročí za zamyšlení i bilanci. Těžko pracovat se statistickými čísly, protože prostě neexistují. Máme pouze možnost sledovat, zda spotřebitele trápí nekalé praktiky - a jaké.
Začněme od horších. Agresivní obchodní praktiky se bohužel stále vyskytují na předváděcích akcích některých velmi vyhlášených firem. Jejich pracovníci se nestydí pokřikovat na účastníky, kde že je jejich vděčnost. Vždyť oni jim dali skvělý oběd a přítomní, když se najedli, nechtějí žádnou smlouvu podepsat! „Dárky jste vzali, a co dál?!“ hřímají z pódia venkovských sálů a obviňují účastníky, že jejich lidumilnou firmu takovým přístupem likvidují. To mluvím o lepších variantách. Vyhrožování, že je neodvezou domů, když si nic neobjednají, se čas od času objeví i dneska, byť snad ne tak často.
Mnohem častější jsou klamavé obchodní praktiky, s nimiž se spotřebitelé setkávají přinejmenším ve velkých řetězcích nesmírně často. V mnoha případech jde o klamavé informování o cenách. Nemám tu na mysli už jen známý konflikt mezi cenou v okamžiku nabídky a při účtování. Stále častěji se setkáváme s tím, že obchodník upoutá spotřebitelovu pozornost informací o Akci a uvede cenu s obecným názvem výrobku: například zmrzlina či oplatky. Spotřebitel neidentifikuje přesně druh takového výrobku, vezme z regálu zboží a je spokojený. Nevšimne si, že to zlevněné je o kus dál (nebo není vůbec), ale pod informací je jiné, jehož cena se nezměnila. Buď váží víc, nebo jde prostě o jiný druh zmrzliny stejného výrobce. Když si toho na pokladně všimne a bude reklamovat, zjistí v mnoha případech, že se nechal nalákat na velkou informaci - a malé cenovky už nestudoval.
Obecně platí, že klamavá praktika využívá nejen nepravdivého údaje. Považujeme za ni i situaci, kdy podnikatel opomene uvést důležitý údaj. Za porušení zákona se totiž považuje i nesrozumitelné či nejednoznačné poskytnutí důležitého údaje. Docela sytá je i pokuta, kterou může dozorový orgán udělit. Lze totiž jít až do výše pěti milionů korun. Těžko si to představit, nicméně domluvou řešit jednání některých společností, které bezostyšně tahají z lidí peníze za zboží, které ani zdaleka nedělá takové zázraky, jaké podle nich dělat má, by asi skutečně nebylo to pravé.
Jen malou poznámku na závěr. Řada výrobců si na své zboží dává různé symboly, které mají vyjadřovat, že jde o značku kvality. Na trhu je jich záplava. I proto je dobré se pídit, zda jde skutečně o ověřenou značku (například Klasa), nebo o lidovou tvořivost a následně o klamavou obchodní praktiku.
