Akademici si neuvědomují, že opisováním škodí

Když někdo nemá výsledky, nezbývá mu, než je ukrást, říká spoluautor autorského zákona Ivo Telec.

* LN Děkan brněnské fakulty veterinárního lékařství Leoš Pavlata se dvěma kolegy opsali článek. Je tato kauza srovnatelná s opsanou disertační prací na plzeňské právnické fakultě?

V brněnské kauze jsem vystupoval jako advokát. Samozřejmě to je srovnatelné, jde o stejně vážné prohřešky.

* LN Děkan zůstal ve funkci, na fakultě končí naopak ten, od koho práci opsal...

Je to nespravedlivé, ale takový konec není v akademické kriminalitě výjimečný. Ten, kdo opisoval, má moc nad tím, od koho opisoval.

* LN Je plagiátorství mezi akademiky časté?

Netroufnu si říct nějaké procento. Ale sám řeším asi pět nebo šest takových případů. To mi připadá hodně, zvlášť proto, že ne vždy se na tuto kriminalitu přijde.

* LN Proč akademici vlastně opisují?

Mají z toho výhody. Na veterinární fakultě to konkrétně souviselo s grantovým projektem ministerstva školství. Ten, kdo opisoval, sledoval vlastní prospěch: Když splním výzkumný záměr, budu hodnocen výborně a dostanu se k dalším prostředkům. Když nemám vlastní výsledky, nezbývá mi, než je ukrást. Jinak bych musel peníze z grantu vracet.

* LN Jak často hrozí tomu, kdo byl při plagiátorství přistižen, ostuda nebo konec kariéry?

Ostuda a konec kariéry jsou silná slova. Může stačit omluva, uvedení věcí na pravou míru. Potíž je, že pachatelé si často neuvědomují, že něco spáchali. Mají pocit, že svět je na ně zlý, závidí jim platy nebo funkce. Nevnímají, že poškodili toho, kdo investoval léta práce, energii, aby práci napsal.