Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Akademický rybníček

Česko

HISTORICKÁ LEKCE

Dnes o knihách, které jsou nominovány na cenu Litera Jaro je skoro tady, takže v novinách se místo o filmech, divadle a knihách píše o Lvech, Tháliích a Literách. Duchu roční doby se vzepřít nelze, takže tento sloupek bude o výroční ceně, kterou sponzoruje jedna minerálka.

Jako historika by mě mohlo blažit, že všechny tři letos nominované knihy v kategorii „literatura faktu“ (rozuměj non-fiction) jsou z mého oboru. Neblaží, ale přivádí do rozpaků. Nedovedu si vysvětlit, že někdo dokáže z obrovského množství zajímavých a podnětných knih vybrat tři tak marginální a s vážnou tváří je nominovat na nějakou cenu.

Publikace Jany Hubkové Fridrich Falcký v zrcadle letákové publicistiky (FF UK a Togga) je vydanou disertační prací. Těžko si představit, že by ji kromě školitele a oponenta dokázal přečíst ještě někdo další.

Práce Dějiny nové moderny (Academia) od osmi autorů pod vedením Vladimíra Papouška je v kontextu nominovaných tou nejméně spornou. Autoři se pokusili napsat nově dějiny české literatury v letech 1905-1923. Zdrcující kritika v časopise Dějiny - teorie - kritika naznačuje, že se jim přinejmenším podařilo ukázat, kudy cesta nevede. Novátorský postup, kdy třetinu rozsahu literárního kompendia tvoří tabulky, již byl ostatně oceněn v soutěži Slovník roku.

Kniha Aleny Míškové, Martina France a Antonína Kostlána Bohemia docta (Academia) by se spíše měla jmenovat Stručné dějiny Akademie věd a jejích předchůdkyň. Jde o běžný výplod kolektivního grantového psaní. Nejpozoruhodnější na nominaci do soutěže je datum vydání knihy -20. ledna 2011. Uzávěrka přihlášek totiž byla o pět dní dříve. Podle organizátora ceny Pavla Mandyse se však striktně nedodržuje a porotci mohou přihlásit knihu i později.

Všechny tři knihy spojuje kromě historického zaměření také to, že jsou určeny velmi úzkým okruhům odborníků. Problémy současné české společnosti míjejí ve vzdálenosti několika astronomických jednotek. Jak je možné, že je přesto někdo navrhuje na nějakou cenu?

Odpověď napoví složení poroty. Z jejích pěti členů nominuje tři Akademie věd. V případě knihy Bohemia Docta je tak kruh dokonalý: pracovníci Akademie věd nominují knihu vydanou nakladatelstvím Akademie věd, která je o historii Akademie věd. Za historiky navíc v porotě sedí vědecká tajemnice Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, která sice zatím nevynikla výsledky své badatelské činnosti ani kritickým renomé, zato je ale bývalou podřízenou jednoho a kolegyní druhého spoluautora knihy. Střet zájmů? Nikdo ho nevidí. Pavel Mandys za všechny říká: „Kdybychom měli dohledávat, kdo je koho podřízený, kolega nebo kamarád, tak ty poroty nikdy nesložíme dohromady.“

Těžko čekat, že si svůj střet zájmů uvědomí sami porotci, když v českém akademickém rybníčku je jánabráchismus nejúspěšnější evoluční strategií. Jestliže si akademici chtějí udělovat cenu podle regulí, jež vládnou v jejich světě, nebraňme jim v tom. Navrhuji ale, aby se letos o minerálkové Liteře vůbec nepsalo. Alespoň zbude více místa na psaní o knihách. Pokud možno takových, které si nepíše havěť z rybníčku jen sama pro sebe.

***

Navrhuji ale, aby se letos o minerálkové Liteře vůbec nepsalo. Alespoň zbude více místa na psaní o knihách.

O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor Orientace

Autor: