* LN Na rozdíl od většiny etablovaných dokumentaristů nemáte absolventský diplom v oboru. Vymezujete se nějak vůči tomu, jak se učí dokument na FAMU?
Dušek: Netočíme proto, abychom se vymezovali vůči nějakému proudu. Je ale pravda, že když jsem studoval na FAMU na katedře dokumentu, tak tam byla z mého pohledu neuvolněná atmosféra, a i proto jsem odtamtud po druhém ročníku odešel. Nevyhovovala mi úroveň akademické debaty, která tam probíhala. Dneska už to ale nevnímám tak vyostřeně. Nemyslím, že jsme vůči kolegům v nějaké opozici. Když si vezmeme třeba Vše pro dobro světa a Nošovic Víta Klusáka, který na katedře dokumentu učí, tak vidíme, že to není nijak dogmatický film. S Vítem si navzájem pomáháme a ovlivňujeme se. Pochopitelně jiná věc jsou názory vedoucího katedry dokumentu pana Karla Vachka na naše filmy. Evidentně je nechápe.
Provazník: Netvoříme z jeho hlediska ta správná díla, která zapadají do té správné dimenze vesmíru… V duchu jeho rétoriky nám pak někteří vytýkají, že jdeme postavám příliš vstříc a točíme je kýčovitě emocionálně. Nemyslím. Vždycky si zachováváme odstup. V obou filmech, které jsme spolu dělali, nám šlo o to, najít lidi s vnitřním rozporem a silným příběhem, který se odehrává na pozadí nějakého širšího společenského problému. Naprosto cizí je nám aktivistický postoj a předem jasný názor.
* LN Příběh dvou žen z Horního Jiřetína dobře funguje díky kontextu, který dneska každý zná, a ve filmu může být tím pádem jen naznačen. Rozuměl by ale tomu příběhu i divák řekněme za takových dvacet let?
Dušek: Myslím, že hodnota našeho filmu je právě v tom, že se drží striktně osobní roviny. Vidíme díru v zemi, dvě ženy, jedna chce těžit, druhá ne. Podle mě nic nechybí.
Provazník: I když potřeba ukázat hlubší vhled do souvislostí by pro nás mohla být důvodem, proč v natáčení pokračovat. Rozhodně nemyslím, že bychom téma vyčerpali.
* LN Budete tedy Horní Jiřetín dál sledovat?
Provazník: Rádi bychom. Myslíme si, že ten příběh bude zrát. A určitě bude ještě vyvíjen tlak na to, aby se prolomily těžební limity, i když momentálně ta snaha neuspěla. Jenže i sami Jiřetínští říkají, že dokud v zemi to uhlí bude, vždycky ho někdo bude chtít… Pro nás by bylo nejlepší získat nějaký dlouhodobý grant, který by nám umožňoval sledovat Jiřetín na delší časové ploše. A v širších souvislostech – teď trochu řešíme, jak to uchopit.
* LN Dá se dokumentárním filmem uživit?
Dušek: Nedá.
Provazník: Zas ale nabízí svobodu točit si s poměrně malým rozpočtem téměř úplně po svém. Protože v tom nejsou velké peníze, tak v tom není ani tlak producentů, marketingových dramaturgů a podobných lidí. A výsledek může odpovídat našim vlastním představám. Já jsem vystudoval scenáristiku. Mám tím pádem blízko k hranému filmu. Martin taky. A práce dokumentaristy mi nabízí kontakt s reálnými problémy, dává mi materiál, který třeba jednou budu moct zužitkovat jako scenárista. Člověk nesedí zavřený doma. A hrozí mu proto taky menší nebezpečí, že si pak nějaké téma úplně vycucá z prstu.
O autorovi| ADAM GEBERT, Autor je dokumentarista a publicista