Osmnáctý květen 1910 mohl přinést konec světa - tedy ne přímo světa, ale přinejmenším lidstva, a to už by docela stačilo. Co se stalo? Že by nějaká interpretace mayského kalendáře? Kdepak. To se jen jako každé třičtvrtěstoletí přiblížila ke Slunci Halleyova kometa, ale tentokrát ne zcela obyčejně. Země měla prolétat jejím ohonem, ten měl obsahovat jedovaté plyny, těch se měli nadýchat lidé a tím mělo být vymalováno.
Čtete-li tyto noviny, zřejmě tušíte, že průlet ohonem Halleyovy komety před 100 lety lidstvo nezahubil. Jenže to je samozřejmě pohled generála po bitvě, z pozice toho, kdo už všechno ví, a pokud neví, může si to vygooglovat. Zkusíteli se přenést do atmosféry května 1910, zjistíte, že alarmistické naladění se v principu až tak moc nelišilo do alarmismů, které sami známe.
Aby bylo jasno, alarmismus sám o sobě není psychopatologický. Vyjadřuje obavy z reálných rizik, odráží neblahé zkušenosti, které nechceme opakovat, i určité předsudky. Nemusíme ho paušálně odsuzovat, raději zkusme rozlišit, co z toho se týká skutečných rizik a co je jen bublina. Podíváme-li se na heslo „alarmismus“ do Wikipedie, najdeme tam desítku oblastí: zavedení minimální mzdy, mezinárodní terorismus, působení DDT (a důsledky jeho zákazu), umírání lesů, globální oteplování (a náklady ochrany klimatu), ozonová díra (a náklady montrealského protokolu na ochranu ozonu), šíření viru HIV, pandemie prasečí chřipky, geneticky upravené potraviny a islamizace Evropy. Co z toho je riziko a co bublina? Toť otázka. Správné odpovědi si určitě přečtete v Lidových novinách za sto let, ale cosi se pokusíme odhadnout už dnes.
Bojíš se? Vem pilulku Setkání s Halleyovou kometou bylo událostí roku 1910. Ještě nikdy nebyla tak blízko, ještě nikdy se nejevila tak jasně, ještě nikdy nepřekonával její ohon na noční obloze svit Mléčné dráhy.
Ta událost měla své společenské dopady. Mark Twain, jenž se narodil při průletu Halleyovy komety v roce 1835, předpověděl svou smrt na její návrat -a stalo se 21. dubna 1910. Svůj dětský zážitek z osmi let si zapamatoval národní básník Jaroslav Seifert: „Támhle je! Už ji vidíš?/ Ano, vidím!/ V chomáčcích jisker, které nehasly,/ hvězda se nenávratně ztrácela./ Byla sladká jarní noc/ po půli května,/ vlahý vzduch se vzedmul vůněmi/ a já ho vdechoval/ i s prachem hvězd,“ napsal později v básni Halleyova kometa.
Jenže v tom vzduchu byl háček, neboť astronomové objevili v ohonu komety jedovatý plyn dikyan. „Zatímco vědecká pozorování skýtala většinou jen negativní výsledky, lid, zvláště ve velkých městech, slavil průchod po svém, hlavně pitím a povykem,“ psal německý Sirius, časopis pro lidovou astronomii. Ti, kdo místo pití a povyku propadli „vědecky“ podloženému alarmismu, měli smůlu. Farmaceutické firmy začaly prodávat pilulky proti otravě dikyanem a namastily si kapsy. Nepřipomíná to loňský obchod s vakcínami proti prasečí chřipce? Ale to ještě počkejme.
Sto let stará hysterie kolem přiblížení Halleyovy komety je ovšem jen slabým odvarem dění v roce 1000, asi největšího alarmistického vzepětí v evropské historii. Tehdy byl očekáván druhý příchod Krista na zemi a konec světa. Tím světem putovali chiliasté, bludní kazatelé, a přesvědčovali lidi, aby - chtějí-li být spaseni - se vzdali všeho hmotného. Aby změnili své chování, říká se dnes s ohledem na odpovědnost vůči matce Zemi, na ekologickou stopu. (Nejezte maso, nejezděte autem, necestujte, hlavně nelétejte, doporučují webové kvízy zaměřené na ekologickou stopu.)
Jenže - můžeme v dnes rozšířené hypotéze globálního oteplování rozlišit skutečnou výstrahu od strašení? Spolehlivě dost těžko. Máme už jasněji v mediálních dopadech. Víme, že jízdy politiků lodí ke grónským ledovcům jsou jen pustým gestem. Víme, že rychlé ubývání severní ledové čepice planety se zastavilo před třemi lety. Definitivně? To už nevíme. Ale určit přesný podíl lidských aktivit na chodu klimatu, tedy i podíl strašení na reálné výstraze, je věcí budoucnosti. Za uši však dostal i alarmismus klimatoskeptiků. Aféra climategate měla „přepsat dějiny“, ale jak se ukázalo - s minimální publicitou! - vyšetřování, zmanipulovaná data se netýkala toho podstatného.
Můžeme už rozlišit výstrahu od strašení ve věci prasečí chřipky? Tady je to jasnější, neboť jsou k dispozici čerstvá čísla. Víme tedy, že pandemie se nekonala, byla jen součástí alarmismu. Ale víme též, že v Americe se za loňský rok počet úmrtí na chřipku zdvojnásobil. Nebylo to jen strašení.
Varuješ před alarmismem?
Tak sám nestraš Chceme-li se obrátit někam, kde můžeme výstrahu od strašení odlišit výrazněji, obraťme se do politiky, konkrétně do české politiky poslední dekády.
Před devíti lety se předseda ODS Václav Klaus vyjadřoval k tématu eurozatykač takto: „Znamená to, že německý policista na základě zatykače vydaného ve své zemi vůči občanu České republiky může přejít naše hranice s nabitou pistolí a tady zatýkat toho člověka. Tušíme to, nebo netušíme?“
Když se ho pak novináři z MF DNES zeptali, proč straší lidi něčím, co není pravda, odpověděl: „Já je nestraším. To je reálný předpoklad a to se skoro může stát už dneska... Já na tom příměru jako docela vhodném trvám. A myslím, že na něm není nic špatného. Pouze každému říká - domysli si všechno, co z toho plyne.“
Nepřipomíná ta argumentace klimatický či jiný alarmismus? Třeba Zprávu Římského klubu (Meze růstu) z roku 1972? Vždyť Klausem -často právem - kritizovaní alarmisté také jen domýšlejí, co všechno vyplyne z toho, že společnost jde tou a tou cestou. Takže buď straší Klaus i klimatičtí alarmisté, nebo nikdo z nich. Říkat, že jeden pouze seriózně domýšlí a varuje, zatímco druhý straší, je demagogie.
Další pěkný příklad strašení poskytl v roce 2003 místopředseda ODS Jan Zahradil, když řekl, že vstoupíme-li do Evropské unie, sudetští Němci mají připraveny desítky tisíc žalob, které podají k Evropskému soudnímu dvoru. Od našeho vstupu do EU uplynulo šest let. Slyšeli jste o desítkách tisíc žalob? Či alespoň o tisících, o stovkách, o desítkách? Tak buď máte špatné uši, nebo ty žaloby byly jen strašákem.
Když ministr zemědělství Jan Fencl (ČSSD) koncem května 2001 protestoval proti tomu, že Česko je v Bruselu řazeno mezi rizikové země z hlediska šíření nemoci šílených krav, netušil, že už začátkem června bude první případ BSE v Česku objeven.
Varuje-li někdo před alarmismem, dávejme si pozor na to, jestli on sám alarmismu nefandí.
***
Můžeme v dnes rozšířené hypotéze globálního oteplování rozlišit skutečnou výstrahu od strašení? Spolehlivě dost těžko.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
