První náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky generál Alojz Lorenc se začal po 17. listopadu připravovat na dvě varianty budoucího vývoje v Československu. První byla, že se komunistická strana pokusí obnovit svou moc a StB a armáda proti sametové revoluci zasáhnou. K tomu byli odhodláni a připraveni a na to dokonce i přísahali. Druhou variantou byl přechod do nových podmínek. Vývoj byl ale rychlejší než čekal.
Události se valily dál, mocenský zásah přestal být reálný. 27. listopadu byla generální stávka a StB začala řešit, co bude s tajnými materiály, tisíci spisy a svazky, které tajní vytvořili, se kterými pracovali.
Komunistické ministerstvo vnitra začalo problém řešit. Živé svazky byly v trezorech, přímo na pracovišti. Další svazky byly uloženy v archivech. „Jako studenti jsme dělali lidské řetězy kolem objektů vnitra a policie, abychom skartacím zabránili,“ vzpomíná šéf bezpečnostního výboru sněmovny Pavel Žáček, během sametové revoluce jeden ze studentských vůdců a pak první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek.
Podle Žáčka se StB bála vydrancování archivů, podobně jako v NDR nebo Polsku. Na večerní poradě 28. listopadu dostali náměstci ministra vnitra úkol řešit zabezpečení agendy, materiály se měly původně přefotit na mikrofilmy a ukrýt. To ale bylo nereálné. „Mezitím už vypukla divoká skartace, operativci po 17. listopadu začali řešit, co mají v trezorech. První pokyny byly ústní, měly se skartovat nepotřebné svazky,“ popisuje Žáček.
Tlak se zvětšoval, 29. listopadu byla z Ústavy vypuštěna vedoucí úloha KSČ a vznikla první vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17. listopadu. Úřadující ministr vnitra František Kincl zkolaboval, údajně poté, co zjistil, že i on je odposloucháván. Zařízení mělo být v bustě Klementa Gottwalda.
Lorenc nařídil zametení stop
Lorenc navštívil ministra v nemocnici a rozhodl se jednat. 1. prosince byla zpracována směrnice, která porušovala tehdejší normy StB o tom, jak archivovat a zacházet s dokumenty. Lorenc pochopil, že musí nařídit skartaci.
Nařídil „vytřídění“, tedy likvidaci živých svazků StB, faktické zametení stop. Během této doby došlo podle historiků ke skartování devadesáti procent takzvaných živých spisů vedených proti vnitřnímu nepříteli, tedy třeba disidentům.
Jednoduchá klauzule ve směrnici jasně vysvětlovala, proč ke skartaci dochází „Je potřebné postupovat tak, aby na útvarech nezůstaly materiály, jež by měly vzhledem k současnému politickému uspořádání kompromitující charakter.“ StB tak deklarovala, že vlastně chtěla chránit nově nastupující garnituru.
3. prosince nastoupil nový ministr vnitra František Pinc, poslední komunista v tomto úřadě. Pinc, který byl na ministerstvu úplně nový, naprosto netušil, co se děje. V průběhu 6. a 7. prosince noviny a televize informovaly občany o pálení písemností StB v areálu pionýrského tábora Vatěkov u Votic i jejich odvozu z útvarů v Bartolomějské ulici.
Ministr to musel řešit. Sešel se s Lorencem a 8. prosince vydal Lorenc novou směrnici, se zákazem skartace. Většina dokumentů ale už byla zničena. To, co příslušníci nestíhali ničit standardní cestou pomocí skartovaček (ty východoněmecké se prý rychle přehřály a zavařily), odvezli na nepřístupná místa a zapálili. Velká část písemností skončila také v papírnách.
