Sobota 2. července 2022, svátek má Patricie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Amandino piano vypráví dál

Česko

Bostonská dvojice The Dresden Dolls, především vizuálně se vracející k meziválečnému německému kabaretu, vydala novou nahrávku No, Virginia..., která navazuje na album Yes, Virginia...

Vydat po úspěšném druhém řadovém albu Yes, Virginia... kompilaci s názvem No, Virginia... může být dobrý vtip, nebo výraz upadající invence.

Amanda Palmer, skladatelka písní bostonské dvojice Dresden Dolls, již mnohokrát projevila ve svých textech velký smysl pro nadsázku. Ta vyústí buďto v humorný moment, či v trudně vyznívající „diagnózu“... A tak na jedné z nejvýraznějších písní z Yes, Virginia... s názvem Shores of California třeba zpívá, že všude kolem „holky pláčou a kluci onanujou“.

Hned úvod první písně z No, Virginia... s názvem Dear Jenny přináší typický zvuk Dresden Dolls a k tomu opět verše o klucích a holkách. A člověka přepadnou pochyby, zda se už i bostonská dvojice nedostala do bodu, v němž se dalšími nahrávkami snaží přesvědčit - marně - především samu sebe, že se přece o žádný úpadek nejedná... Ostatně Dresden Dolls, to je zpěv, piano a bicí, a kam se mohou po dvou dobrých albech ještě posunout? Jenže to bychom skladatelské schopnosti Amandy Palmer podcenili. Jakmile odezní první dva verše úvodní Dear Jenny, hned se vyjasňuje. Ne, Dresden Dolls ještě nepatří k těm kapelám, o nichž se může říci jen to, že kdysi to bývalo dobré, až do té doby, než... A ač dvojice nepočítá No, Virginia..., složenou z B-stran singlů a dalších skladeb, které se na předchozí desku nevešly, za právoplatné řadové album, klidně by jím být mohlo.

Žádné skupinové hraní Dvojici Dresden Dolls vládne Amanda Palmer, která nějaký čas svého života skutečně pobývala v Německu, kde narazila na fenomén meziválečného kabaretu. Vzdělaná dívka se pak živila také jako pouliční atrakce - „živá socha“. To bubeník Brian Viglione má za sebou poměrně pestrou hudební minulost. Prvním studiovým albem Dresden Dolls byla stejnojmenná nahrávka z roku 2003, která přinesla skladby jako Half Jack, Bad Habit či Coin-operated Boy. Na deskách kapela písně mírně přibarvuje dohráváním dalších nástrojů, na koncertech to pak Dresden Dolls dohánějí živelností. Vidět tuto dvojici živě, jak se o tom mohlo přesvědčit i pražské publikum, je skutečným zážitkem. Přehrává písně prakticky tak, jak se objevují na deskách, nadto dopřává divákům pohled na teatrální stylizaci. A největším zážitkem je „dialog“, který mezi hudebníky probíhá. Brian Viglione správně poznamenal, že přítomnost někoho dalšího na pódiu by tuto křehkou skutečnost patrně narušila.

No, Virginia... přináší vyrovnanou kolekci jedenácti písní. A Amanda Palmer se zde opět ukazuje jako skvělá skladatelka. Jsou zde vynikající pomalé písně: klenutá The Gardener či jemná Boston. Nechybí ale ani kvapíková Lonesome Organist Rapes Page s textem plným citací, či gejzírovitě se rozvíjející Ultima Esperanza. Album pak přináší také písně, např. Sorry Bunch, které ukazují, že Amanda Palmer by se uživila i jako hitmaker. Není ale důvod, proč by na tuto roli přistupovala.

Kde je místo pro Briana?

Stejně výrazná je totiž Amanda Palmer také při interpretování svých skladeb. Tu zpívá prostořece, jakoby s pobaveným nadhledem, jindy zas na sebe neváhá prozradit, že prohrála další „životní bitvu“. To je měna, která je v současném umění velmi nedostatková a vyhledávaná, a tedy „tvrdá“ - když někdo něco dělá s osobním nasazením, a přitom jeho tvorba neztrácí schopnost komunikovat. A navíc: výborně pak vyznívá rovněž cover verze písně Pretty in Pink od Psychedelic Furs. (Na webových stránkách kapely lze slyšet třeba i živou verzi písně Karma Police pocházející z dílny britských Radiohead.)

Jediná výtka, která tak při poslechu No, Virginia... napadá, se týká využití schopností bubeníka Briana Viglioneho. Na předchozích deskách osvědčil pozoruhodnou vynalézavost, která ovšem vždy hrála ve prospěch skladby. Především v silné střední části No, Virginia... jsou však písně, jejichž průběh je na Dresden Dolls až netradičně plynulý, málo členitý. Brian Viglione tak často nemá prostor na to, aby mohl do skladby zapracovat něco víc než pouhý rytmický doprovod. Což budí také obavy ve vzpomínce na koncertní provedení: bude mít muž v buřince v těchto písních dostatek prostoru k ironicky majestátním „povstáváním“ za bicí soupravou? Dalo by se jmenovat přinejmenším několik kapel, u nichž platí, že jejich nejsilnější období se dá rozpoznat i podle kvality B-stran singlů. V tom případě by takové tvůrčí vzepětí u Dresden Dolls započalo albem Yes, Virginia... Snad nebude No, Virginia..., kolekce bez jediného slabého místa, jen jeho závěrečnou inventurou.

***

HODNOCENÍ LN *****

The Dresden Dolls: No, Virginia... Roadrunner Records 2008

Autor:

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat