Festival Jiráskův Hronov, ověnčený dvěma sedmičkami, v sobotu skončil, aniž by jej ozdobil jednoznačný favorit či případně skandalizoval výrazný propadák.
Prapor novodobé coolness dramatiky, kterou na počátku zastupovalo dílo Harila hradeckých Nejhodnějších medvídků, převzal v druhé půli festivalu Schwabův Lidumor Malé scény Zlín. Zaujala festivaly již prověřená surrealistická groteska, která mísí literární odkaz židovského spisovatele Bruna Schulze se přípravou pásma z jeho tvorby. Trnavský soubor DISK s touto inscenací, která nese název Geniální epocha podle Schulze, od roku 2000 objel Evropu, a dokonce i Brazílii.
Potěšilo půvabné pásmo poezie, zabývající se vztahy mezi muži a ženami Tragaču, tragaču stejnojmenného kvarteta dívek z Prostějova, které vtipně propojilo lidové veršíky s lehce feministickým závěrem, kde dívky pod skutečnými jmény s udáním čísla mobilu hledají chlapce ke společnému životu. Mnozí diváci s nadšením přivítali českou premiéru hry současného bulharského dramatika Christa Bojčeva Titanic Orchestra pražského Divadla bez záruky, lehce existenciální grotesku o lidech, kteří zůstali trčet ve vakuu neznámého nádraží.
Pozoruhodným pokusem v oblasti alternativního divadla byla rekonstrukce barokní komedie z archivů hraběte Šporka pod názvem Amor Tyran (původně vytvořená pro festival barokního divadla na Kuksu souborem Geisslers Hofkomedianten). Milým příspěvkem, určeným pro dětské publikum, byl sci-fivýlet do bájné minulosti divadla Ty-já-tr autorů Luďka Horkého a Martina Písaříka. Pro účastníky festivalu byl ovšem možná zajímavější než produkce hrané uvnitř divadelních prostor happening objevující zajímavá místa Hronova. Alternativní scénograf Tomáš Žižka společně s účastníky svého semináře využili další významné osobnosti Hronova, který bývá obvykle spojován jen s Aloisem Jiráskem. Byli to například Josef Čapek, Egon Hostovský a Jan Špáta.
V kuloárech permanentně běžela diskuse na téma klasické amatérské versus alternativní divadlo – je těžké odhadnout, kudy se bude české amatérské divadlo ubírat. V zahraničí se stále častěji objevuje termín community theatre (tedy obecní či komunitní divadlo). Pro nás by to znamenalo jistý návrat k ochotnickému divadlu, zaštiťovanému místními spolky. Nakolik tento typ divadla, ohrožený masovou konzumací televize, žije, je ovšem otázkou...
