130 let

Američané si Dakar zamilovali

Česko

Jubilejní třicátý ročník nejtěžší rallye na světě fanoušky nezklamal, srážela ho jen pochybení organizátorů

BUENOS AIRES / PRAHA Když loni organizátoři zrušili kvůli hrozbě teroristických útoků poprvé v dějinách dakarskou rallye, ptali se fanoušci, zda bude závod mimo africký kontinent mít ten správný náboj.

Obavy byly plané. Diváci v Argentině a Chile si Rallye Dakar zamilovali, navíc Jižní Amerika prověřila pětistovku startujících více než důkladně.

„Byl to úspěšný Dakar. Koncept velkého závodu v Jižní Americe se ukázal jako životaschopný. Jsem rád, že byla soutěž náročná, protože to představuje tak trochu návrat ke kořenům soutěže. Nikdo přece nechce jednoduchý závod,“ řekl LN šestinásobný vítěz Dakaru Karel Loprais, který letos kvůli zdravotním obtížím řídil jen novinářský vůz.

Před startem Dakaru měli jezdci všech kategorií velké obavy z neznámého terénu a prostředí. Africkou trať měla totiž většina posádek už „přečtenou“.

„Největší rozdíl byl v teplotách. Od začátku do konce bylo horko. Navíc byly etapy velmi náročné a prašné. To se ukázalo už v první polovině závodu, odpadalo dost posádek. A to měla být první polovina ta jednodušší,“ vysvětlil Loprais. Většina etap byla zkrácena Řada startujících tak nakonec neměla největší problémy s terénem, ale spíše s organizátory. Některé jimi poskytnuté informace byly nepřesné, navíc závod výrazně ovlivnili zkracováním většiny etap.

„Když nám řekli, že příští etapa bude nadneseně lehká, tak byla vražedná. Když řekli, že to příště bude hrozné, tak se jelo po cestách a bylo to spíše nebezpečné díky rychlostem,“ řekl ČTK Josef Macháček, který popáté vyhrál kategorii čtyřkolek.

Krácení etap se vůbec nelíbilo ani řidiči tatry Aleši Lopraisovi. „Pravidla by měla být stejná pro všechny, ne že nás tam pošlou závodit a pak ten úsek neutralizují. Také jsme tam mohli auto nechat při nějaké havárii.“ rozčiloval se po páté etapě synovec Karla Lopraise.

Vrcholem přehmatů organizátorů pak bylo zrušení celé jedenácté etapy kvůli mlze. „A přitom na startu svítilo sluníčko,“ povzdechl si Loprais starší.

Přesto podle většiny závodníků převážily klady „amerického“ Dakaru nad zápory. „Už jsem závodil v hodně zemích, ale to, co se dělo tady, se nedá s ničím porovnat. Kulisa byla neskutečná. Všude byli lidi v takovém množství a nadšení jako u nás kdysi na prvního máje,“ smál se Miroslav Zapletal, který se svým mitsubishi šokoval sedmým místem mezi automobily.

„Argentina je civilizovaná země, takže jsme zažili luxus hygienických podmínek. Chemické záchody, sprchové boxy, nejedlo se na zemi jako v Africe,“ líčil Macháček.

Budoucnost Dakaru tak zřejmě bude nadále spojena s Jižní Amerikou, i když se pořadatelé ještě oficiálně nevyjádřili. „Nevím, jaká je situace v Africe, ale podle mě Dakar ještě nějaký čas bude v Americe,“ připustil Karel Loprais.

„Je to prvotní nadšení, jako v prvním roce manželství. Pobláznit půl země, aby lidi hlídali tratě, to je možné jen tady. Uvidíme, jak si to vyhodnotí sami a jestli to pro ně bude zajímavé i nadále. Například televize byla ale Dakaru plná,“ myslel si Macháček.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás