Za geniální scénu s eierkoňakem v jednom z nejlepších filmů české nové vlny Intimní osvětlení by si letošní laureát Křišťálového glóbu za umělecký přínos světovému filmu a předseda hlavní poroty v Karlových Varech Ivan Passer zasloužil glóby klidně dva.
* LN Nedávno jste byl na festivalu v Telči, teď jste předsedal porotě karlovarského festivalu, kde dnes převezmete cenu za celoživotní přínos světovému filmu. Dá se to brát jako návrat do Čech?
Dalo by se to tak nazvat.
* LN Někde jste řekl, že jedna z věcí, které vám v Americe chyběly, byla káva turek. Pokud se vrátíte do Čech, bude vám chybět něco z Ameriky?
Já mám Ameriku a Američany rád. Ale kořeny mám v téhle zemi a v jazyce. Jazyk mi ostatně chyběl nejvíc. Já Američanům fandím. Hlavně mimo velká města jsou Američané v něčem velice zdraví. Mají silné morální jádro a jsou velice štědří. Mají silný smysl pro dobro a zlo a nejenom vůči sami sobě, ale i vůči ostatním národům. Když se podíváte na Afriku, tak bez americké pomoci by to byla ještě větší katastrofa, než je to dneska. Amerika je taková země, že cokoliv o ní řeknete, ať už dobré, nebo zlé, tak je to pravda. Najdete tam ostrůvky všeho možného. Od toho nejlepšího i toho nejhoršího a můžete si vybrat. Co se mi na nich taky líbí, je, že mají velice vypěstovaný smysl pro vlastní zodpovědnost. Neradi vidí státní podporu čehokoliv. Rádi stojí na vlastních nohou. Pořád je v nich trochu toho pionýra, který objevoval Západ. To, čím prošli při objevování Západu, je neuvěřitelné. Fyzicky obtížné. Museli vydržet hlad, nebezpečí, počasí. V Americe je počasí několikanásobně krutější než tady. A ta vytrvalost v nich pořád je a mně je to velice sympatické. Mají také vypěstovaný smysl pro fair play. Většina Američanů když něco slíbí, tak to dodrží. Když vám potřese rukou, tak to je jako podpis. Je to obdivuhodné. Přišel jsem ze země, která prošla nacismem, komunismem a všechno to na ní zanechalo stopy. Vždyť víte, kolik lidí bylo popravených, protože je za války udal soused. Já rád věřím, že to by se v Americe nestalo.
* LN Jednou z možných pracovních nabídek v Česku je zfilmování knihy Jana Nováka Zatím dobrý o bratrech Mašínech. Vás nebo Miloše Formana by Jan Novák viděl rád jako režiséra. Jednáte s ním o tom?
Jak Miloš, tak já bratry Mašíny dobře známe. Bydleli jsme s nimi na internátě. Já žil dva roky v jednom pokoji s Pepíkem Mašínem. Občas se s ním vídám v Americe, protože on bydlí asi hodinu dvacet od Los Angeles v Santa Barbaře. Ten příběh by se měl natočit a je úplně jedno, kdo ho natočí. Byl by důležitý pro českou kulturu, protože existuje taková legenda o české holubičí povaze a tohle by byl příběh, jenž by s touhle legendou polemizoval. Je to příběh o tom, co člověk vydrží, když musí. Co ho motivuje. Taky o tom, že když se člověk o něco opravdu snaží, tak mu vesmír pomůže, jak říká Karl Jung. Doufám, že to někdo udělá. Nemusím to být já. Může ho klidně natočit Honza Novák nebo Miloš nebo kdokoliv jiný. Kdyby se na to sehnaly peníze, protože jako historický film to nebude levný film, tak bych o tom velice seriózně uvažoval.
* LN Takže o projektu jednáte?
V podstatě už několik let. Už jednou jsem měl příležitost to natočit, ale tehdy by to bylo v angličtině, protože na to dával peníze nějaký západoněmecký producent. Ale mě se do toho v angličtině nechtělo, protože by to znegovalo důvod, proč ten film dělat. Ten film musí mluvit česky, německy a rusky. Tak jak to tenkrát bylo. Říkal jsem mu, že si to může přemluvit později do angličtiny, kdyby chtěl, ale on to z nějakého důvodu nechtěl dělat česky.
* LN Měl by to tedy být český film a vzniknout v české produkci?
To je jedno, v jaké produkci by vznikl.
Pokračování na straně 14
Dokončení ze strany 13
Divákovi nezáleží na tom, odkud přišly peníze, ale co vidí na plátně. Ale ten film musí mluvit česky a být s českými herci - spíš ale neherci.
Američanům fandím
* LN Nedávno vyšel v Čechách na DVD váš film Nomád. Když si český divák, který nemá tolik možností seznámit se s vaším dílem a který zná hlavně vaše Intimní osvětlení, pustí Nomáda, tak ten rozdíl je obrovský. Co se stalo s vaším rukopisem po příchodu do Ameriky?
Nemyslím, že by to bylo tím, že jsem v Americe. Vždycky jsem chtěl okusit různé druhy filmování, různé žánry. Malé příběhy, velké příběhy. Rád dělám filmy, u nichž nevím, jak je udělat, ale které bych chtěl vidět na plátně. To, že se snažím dělat každý film jiného druhu, mě donutí naučit se, jak k látce přistoupit. Jsou režiséři, kteří dělají ten samý žánr a dělají ho fantasticky jako třeba Ingmar Bergman, ale já patřím do té druhé skupiny. Rád objevuju nová území. Staří Římané měli neprobádaná místa na mapách označeny slovy „zde jsou lvi“. A já velice rád objevuji, co tam je místo těch lvů. A to byl například Nomád natáčený v Kazachstánu.
* LN Během karlovarského festivalu měla křest kniha Jiřího Voráče o vás a vaší tvorbě. Četl jste ji a jak se vám líbí?
Trochu ji znám, ale ne úplně. Pan Voráč mě pronásledoval asi deset let. Já jsem se mu vyhýbal dlouho a úspěšně, ale nakonec mě přesvědčil svou vytrvalostí a taky svou erudicí.
* LN Zmínil jste, že jste odmítl film o bratrech Mašínech v západoněmecké produkci. Těch nabídek jste za svou kariéru odmítl celou řadu, včetně například Yentl s Barbarou Streissandovou. Existuje film, u kterého jste potom litoval, že jste ho neudělal?
Jo. Několik. Odmítl jsem víc filmů, než jsem jich dělal. Nechci například točit krváky. Nechodím na ně, tak proč bych je měl tvořit. Tím pádem se vyřazuju tak z osmdesáti procent produkce. Jsou to filmy, které jen chtějí vytáhnout peníze z kapes lidí. A to já nechci, to mě nezajímá. V posledních šesti týdnech jsem proto odmítl dva scénáře, z nichž jeden byl celkem dobrý. Osobně si myslím, že filmy plné násilí jsou nebezpečné.
* LN Ty odmítnuté nabídky byly americké, nebo české?
Americké.
* LN Že vám vůbec někdo jako režisérovi s jistou pověstí krváky nabízí...
V Americe se dívají na režiséra jako na řemeslníka. Pro ně je důležité, že se mnou třeba známí a dobří herci rádi pracují. Práci mi pak nabídnou, protože se domnívají, že dokážu ta velká herecká jména přitáhnout. Nemám vůbec žádné iluze o tom, proč mi tu práci nabízejí.
* LN Pracoval jste na začátku své i jeho kariéry s Robertem De Nirem. Ten se ve Varech zmiňoval o tom, jakou mají herecké hvězdy v současném Hollywoodu moc, a kritizoval hrozící hereckou stávku. Jak se na stávky a stávkovou pohotovost v americkém filmovém průmyslu díváte?
Jsem sice přímo uprostřed toho, ale moc mě to nezajímá. Nezajímá mě politika ani odbory. Nechodím na schůze, protože k tomu jsem měl vždycky odpor. Jednou za rok jsou schůze režisérů a já se tomu vyhýbám a pak musím zaplatit pokutu padesát dolarů, protože jsem tam nešel. Je to komplikované. Například ta poslední stávka scenáristů. Na vedení stávky si najali člověka, který nemá s filmovým byznysem co dělat, ale má zkušenost s organizováním stávek i z jiných průmyslových oborů a je to svým způsobem napůl gangster. Myslím si, že si tou stávkou scenáristé ublížili. Lidé, kteří jsou ve vedení, mají vlastní záměry a ty nemají co dělat se zájmy lidí, které naženou do stávky. Staré čínské přísloví říká, že nemáme jít do bitev, které nemůžeme vyhrát, a oni tu stávku prohráli. Byla hloupost do toho jít, protože teď jsou na tom hůř než předtím. Měli naivní nadšení, že něco získají. Kdyby si řekli, že budou stávkovat dva roky, tak to by bylo něco jiného. Ale Američané mají komplex produktivity, oni když nepracují, tak mají pocit, že nežijí. Práce je pro ně život. A když byli šestý týden ve stávce, tak už chtěli přestat. Ne kvůli penězům, ale kvůli touze po práci. Proto třeba dělají věci, s nimiž vnitřně nesouhlasí, ale protože je to práce, tak to dělají. Práce má na žebříčku priorit číslo jedna. Každá práce se ctí, i když s ní člověk eticky nesouhlasí. Odmítnout práci se považuje za lehkou úchylku. To je hlavní rozdíl mezi Evropany a Američany.
* LN Jak jste se svou averzí ke schůzování reagoval, když vám po příchodu do Hollywoodu řekli, že musíte vstoupit do odborů?
Já tenkrát přesně nevěděl, co to znamená být v odborech. Vysvětlili mi, že nebudu moct dělat film pro společnosti, které s odbory mají smlouvu. Takže bych mohl dělat jen velmi levné filmy. Režiséři, které jsem obdivoval, jako třeba Sidney Lumet nebo John Frankenheimer, byli členy odborů, takže jsem tam vlastně vstoupil celkem rád. Ale pak když jsem zjistil, jak to vlastně všechno je, tak jsem se přestal účastnit. Platím poplatky, ale to je všechno.
* LN Vy si prý nevedete žádný osobní archiv...
To je pravda. Nemám žádné své filmy, žádné kritiky. Kdybyste přišla ke mně domů, tak nepoznáte, že dělám filmy. Až příliš často jsem byl zván v Hollywoodu na večeře a po jídle se musel dívat na hostitelovy filmy. Tak abych tomu nutkání zamezil, raději žádné své filmy nemám. A co jsem měl, to si někdo půjčil a už mi to nevrátil.
* LN Pokud nemáte doma žádné svoje filmy, kdy jste naposledy viděl Intimní osvětlení?
Docela nedávno, protože ho promítali v Telči na velkém plátně, kam mě pozvali. Já to nikdy na velkém plátně neviděl. A byl jsem překvapený, protože to byla perfektní nová kopie, čistý obraz, naprosto zaplněné hlediště. Navíc na tom nádherném náměstí, kde jsem dělal Vojtěchovi Jasnému asistenta režie při filmu Až přijde kocour. Pro mě to byl dost nostalgický zážitek.
* LN Jak se vám ten film po letech líbil?
Já mám vždycky strach, úzkost, aby ty postavy říkaly ten samý dialog, jaký mají říkat. Jestli to zatím, co jsem se dlouho nekoukal, nezměnili. Musím ale říct, že jsem si uvědomil, jaké jsem měl obrovské štěstí s výběrem těch neherců. Od Věry Křesadlové přes pana Blažka, který hraje Bambase. Pro mě je to všechno tak čerstvé. Když jsem ten film natáčel, měl jsem přání, abych vytvořil film, na který se budou lidé dívat znovu a znovu, jako když jezdíme na návštěvu k babičce. Víme přesně, co udělá, co řekne, ale máme ji rádi, tak ji chceme vidět. A myslím, že se to podařilo. Třeba lidi v Telči se smáli ještě dřív, než se měli smát, takže ten film museli už vidět několikrát. Jak jsem říkal, rád dělám filmy, které mají dlouhý život, tak s Intimním osvětlením se mi to nějakým způsobem povedlo.
* LN V 60. letech byly určitě filmy, které na sebe poutaly větší pozornost než Intimní osvětlení. S časem se Intimní osvětlení posunulo po žebříčku hodně vysoko. Máte nějakou teorii, vysvětlení, proč ten film tak na lidi působí?
Nemám na to vysvětlení. Je to shoda nevinnosti, mládí, drzosti a pomoci shůry. Film je tak komplikovaná záležitost, že potřebuje, aby se spojilo plno věcí. Politická situace, ekonomická situace, situace, v níž se ti lidé, kteří na snímku pracují, zrovna nacházejí. O co jim jde. Jaké mají ambice. Měl jsem dilema, jestli si vezmu herce, kteří budou předstírat, že hrají na hudební nástroje, nebo si vezmu hudebníky a nějakým způsobem jim pomůžu, aby mohli hrát před kamerou. A protože já nerad vidím, když někdo cokoliv předstírá, tak jsem si říkal, že bude snazší vzít si neherce, kteří umějí hrát na hudební nástroje. Ale tenkrát mi nedošlo, že to byla z mojí strany neuvěřitelná drzost, protože to byly velké, náročné role. Když to dneska vidím, tak mi jde mráz po zádech. I když já dost věřím, že člověk má někdy skočit do vody, přestože neumí plavat. Že to stojí za to.
* LN Jak reagovali na Barrandově, když jste jim ukazoval denní práce? To musela být v barrandovských řadách asi panika...
Panika trochu byla a panikařil jsem trochu i já. Jednou mě Miloš přijel navštívit a já mu říkám, Miloši, podívej se, v tom filmu se nic neděje. On se půl dne díval, a pak říkal, máš pravdu, tam se nic neděje. Film se vždycky musel ukázat řediteli Barrandova. Díval se na ten film a ani jednou se nezasmál a já si říkal, že to bude průšvih. On byl první člověk, co to viděl. Byl jsem tam já, Jarda Papoušek a Václav Šašek. Ředitel se otočil, dlouho se na nás díval a pak řekl: „Tohle byl snad nejnudnější film, který byl v životě natočený.“ Půl roku nato se mi omluvil. Byla to první kritika, kterou jsem kdy slyšel.
Jednou za rok jsou schůze režisérů a já se tomu vyhýbám a pak musím zaplatit pokutu padesát dolarů
