Neděle 23. ledna 2022, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Angelus

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Vsobotu 6. prosince udělily město Vratislav a polský deník jménem Dziennik potřetí literární cenu střední Evropy Angelus. (Angelus Silesius byl slezský německy píšící básník a mystik ze sedmnáctého století.) Cena udělovaná jednou ročně za prozaické dílo středoevropského autora, které vyšlo polsky, obnáší sto padesát tisíc zlotých - to je něco přes milion korun. Angelus, píše se na webové stránce Vratislavi, „bezprostředně navazuje na mnohavěkou tradici Vratislavi jako města setkání a dialogu“, a přiznává se autorům, „kteří se ve svých dílech zabývají těmi nejdůležitějšími současnými tématy, ponoukají k reflexi a prohlubují vědomí o jiných kulturách“.

Slavnostní předání Angela se konalo v Hudebním divadle Capitol a byla to skutečně pozoruhodná událost. Herci a hudebníci představili ukázku z každého ze sedmi děl, která se dostala do nejužšího výběru. Moderní, střízlivé a mocně působivé představení bylo připraveno a nacvičeno pro jediné vystoupení; nutno ale dodat, že je přenášela televize. Byl to, jak poznamenal můj soused po levici, obraz střední Evropy: vynořovali se z něj duchové minulosti, chaos a běsi cloumající pochybně zakořeněnými lidmi.

Na závěr představení přišel na jeviště téměř dvoumetrový primátor Vratislavi Rafal Dutkiewicz s maličkou předsedkyní poroty Angela, ruskou básnířkou Natalií Gorbaněvskou, aby vyhlásili letošního vítěze. Stal se jím maďarský spisovatel Péter Esterházy za knihu Harmonia caelestis, podivuhodné vyprávění o autorových „tatících“, jak nazývá všechny své mužské předky, a o dobách, v nichž žili. Rozmáchlý, složitý a pronikavě chytrý obraz maďarského šlechtického rodu dává Esterházymu příležitost k úvahám o povaze dějin i o tom, co znamená být Středoevropanem. Česky kniha nevyšla - doufám, že zatím nevyšla.

Večer Angela na mne nesmírně zapůsobil: vybavila jsem si různé české ceny, při jejichž udílení je hlavní osobou vtipkující moderátor, a přišlo mi to líto. A také jsem si vzpomněla na vyprávění dvou polských kamarádů (jeden z nich je vedoucím vratislavského městského odboru kultury a právě on cenu vymyslel) o tom, jak v sedmdesátých letech spřádali sny o obnovení někdejší slávy slezského hlavního města i o návratu k jeho kořenům. Člověk bývá málokdy přítomen zhmotnění dávného snu...

Dnešní Vratislav se zrodila znovu v letech po druhé světové válce: v prosinci 1945 bylo ve městě hlášeno třiatřicet tisíc Poláků a pětkrát tolik Němců. V březnu 1947 tam žilo skoro dvě stě tisíc Poláků a sedmnáct a půl tisíce Němců - obyvatelstvo se téměř kompletně vyměnilo, a k tomu ještě do města přišel obrovský počet „repatriantů“ z dřívějších polských východních území, která po válce připadla Sovětskému svazu. Najít novou identitu, dát městu novou tvář a navázat s úplně jinými lidmi na jeho dávnou slávu nebylo snadné, zvlášť když se komunistické úřady desítky let úporně snažily vtisknout všem městům i lidem co možná stejnou podobu. A podařilo se to: dnešní Vratislav lze právem označit za hlavní město středoevropské kultury.

Večer Angela na mne nesmírně zapůsobil: vybavila jsem si různé české ceny, při jejichž udílení je hlavní osobou vtipkující moderátor, a přišlo mi to líto

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...